Šest v tom

Tam, kde mě Přátelé vzali za srdce po komediální stránce, tak Šest v tom navázalo už v trochu vážnější poloze. Je pravda, že seriál začíná také v komediálním tónů, ale po pár dílech z vážní a není to vůbec na škodu. Samozřejmě, že ústřední dvojice James a Helen táhnou celý seriál a jsou timi pověstnými hybateli, ale i ostatní nezůstávají až o tolik pozadu. Velice mě tší, že si seriál udržel úroveň až do poslední série. Závěrečný zvrat je nádhernou tečkou za tímto seriálem. I když je pravda, že poslední díl a snaha tvůrcu každý pár nějak rozuzlit je trochu uspěchaný, ale nic to nemění na faktu, že je to nadprůměrný seriál. (08.01.2010)

Tak za prvé - zbožňuju Helen Baxendaleovou a za druhé, ona není ani zdaleka jediná, kdo si zaslouží pochvalu za tenhle seriálek ze současnosti o britské mid-class. Jak by řekli v Anglii - tohle je můj šálek čaje. 25.9.2004 - video a předposlední díl Šesti V Tom - s přítelkyní svorně brečíme zhruba půl hodiny... (09.02.2003)

Konečně seriál, který je SKUTEČNĚ ze života, nezobrazuje žádné mladé, bohaté, úspěšné a krásné lidi (tedy v rámci možností, Helen Baxendale je krásná), nýbrž skutečně "pouze" průměrné páry středního věku s obyčejnými životy, jaké můžeme zažít i my. Co však ale není průměrné je provedení, tedy prezentace těchto životů, něco tak pravdivého, milého a sympatického se jen tak nevidí... Zpočátku hodně vtipný, ke konci zase hořký a silně emotivní (předposlední díl mě fakt dostal), ale vždy skvělý! 9/10 (21.02.2008)

Tenhle seriál mám opravdu rád. Působí jako verze Přátel pro Angličany, ale má v sobě i těžko popsatelné kouzlo, které ho neumožňuje ocejchovat jako kopii. Narozdíl od výše zmíněného seriálu mnohem více ze života, kromě usmání se člověk občas dostával i do situace, kdy postavám toužil pomoct vyřešit nějaký problém. A navíc tam hrají mí oblíbenci James Nesbitt a Helen Baxendale, takže proč hodnotit jinak než za 100%? (22.05.2006)

Říct, že mě v době své české premiéry, tedy na podzim roku 2001, seriál příliš neuchvátil, by bylo nepřesné. On mě pouze zaskočil nepřipraveného v době, kdy ke mně vztahová a životní dramata víc mluvila z jiných subžánrů, ať už nadpřirozených nebo teenagerovských. A do toho tehdy skočila britská nonšalantnost, suchý humor, parta elegantně i živočišně zahraných holek a fotbal obdivujících chlapíků. Nějakou dobu mi to trvalo, ale i v době vlastní nevyzpytatelné puberty jsem mezi nimi tušil životní pravdy, zdrcující zvraty hned od prvních epizod mi nedávaly spát a jakkoli jsem měl ze zúčastněných nejraději Adama, fascinovala mě ta dynamika zdánlivě nesourodé party, která je nejsilnější právě v těžkých chvílích. Jakkoli to bude znít suchopárně, čím jsem starší, tím mi seriál přijde opravdovější a lepší, takže jsem měl o to větší radost, když se i přes původní (jakkoli tíživou) uzavřenost vrátil po třinácti letech na britské obrazovky. Ve vlně nezvaných revivalů měl takový návrat smysl, protože zatímco na přelomu tisíciletí byla ústřední šestice v partnerských rozhodnutích razantnější, na prahu padesátky jsou klidnější, přemýšlivější a mají znatelně odžito. A snad právě protože jsem ve věku, ve kterém hlavní postavy byly v původních sériích, přijde mi, jak kdyby mi šly ze svých pozic zase pár let naproti. Vzhledem k tomu, že se tichý a nečekaný comeback dočkal diváckého úspěchu a s tím pak i čtyř sezón, došlo dokonce k nezvyklému úkazu, kdy se dění od šesté do deváté řady rovná téměř samostatnému seriálu, jakkoli je se vzpomínkami na staré časy samozřejmě mnohem silnější. (20.03.2019)