Múmia sa vracia

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)

S prvním dílem se tenhle nemůže měřit ani omylem. Bohužel, tvůrci zřejmě veškeré opravdu kvalitní nápady nacpali do jedničky, no a tím pádem jim pro dvojku zbyl jen odpad. I když i ten je stále ještě celkem dobře koukatelný. Obě hlavní herečky, Weiszová i Velasquezová, na tom ovšem mají takřka zásadní podíl. Btw. Já mít doma takové dítě, jako mají Fraser a Weiszová v tomhle filmu, tak si buď hodím laso, nebo to děcko nějak zprovodím ze světa. (04.05.2003)

Vtip sice zůstal, ale dostavila se i trapnost. Navíc to roztáhli nejhorším možným, neoriginálním (a naprosto klišeovým) způsobem... avšak není to úplně špatný film. Mumii jako v (lepším) prvním díle drží nad vodou trojice Fraser-Weiszová-Vosloo. Dále je film podpořený "spratkem" Alexem, který je kupodivu docela sympatický. Opět tam rušivě působí praštěný John Hannah. To ale není to nejhorší - nejhorší jsou scény, které stojí jen na tricích a běhají v nich stovky hnusných příšerek - naprosto beze smyslu (jako např. "Pygmejové" nebo co to vlastně bylo). Přes to všechno to stále zůstává zábavným filmem plným docela dobrých hlášek. (23.11.2007)

Slabší odvar prvního dílu, ale pořád zajímavější než Cohenův Kabaret dračího císaře. Ta záplava digitálních triků se kolem vás prožene jako pouštní bouře, ale žádné škody nenadělá (možná si za čas vzpomenete jen na směšně mizerného Krále Škorpióna). Proč nevezmeš toho zpropadeného O´Connellyho židlí po hlavě, jak si zvyklý z ringu Rocku..? (22.01.2009)

Neohrožená egyptoložka, její zbabělý bratr, který se štítí jakékoliv námahy, a její hrdinsky švihlý manžel. Navrch otravný synek a další zápletka s nebezpečnými silami zla je na světě. První Mumie velmi mile překvapila. Přibylo pár postav, narychlo spíchnutý příběh a jede se dál. Všichni víme, že návrat přišel zejména proto, aby producenti schrastili další dolary. Snažíme se překonat rozmáchlost jedničky, ale zoufale se nám to nedaří. To, že do dvou hodin nacpeme všechno, co si zamaneme a co snese velkorysejší rozpočet, neznamená záruku úspěchu. Výsledkem je přehuštěnost, mnohdy doslova chaos, jindy bohužel i nuda a přeplácanost. Jednička představovala šťavnaté dobrodružství plné výborných triků a cynického humoru, dvojka už lehce olizuje fantasy žánr. Triky jsou velmi často samoúčelné a nestrhnou, ač je to pořád solidní popcornová jízda. I jednička místy kašlala na logiku děje a pomohla si několika umělými popostrčeními, ale tady je to už sakra vidět. Jak Brendan Fraser, tak Rachel Weisz jsou znovu velmi solidní, ale na plátně si už tolik nerozumí (jednička byla přeci jenom o jejich opačných povahách a postupném sbližování se). Ale co, tady jde o úplně jinou zábavu. Klidně bych ocenil půlhodinu dolů. (11.06.2016)