Múmia sa vracia

Super druhý díl, kterému k dokonalosti chybí jen ždibíček. Mumie 2 má dvě neuvěřitelné hlášky a to jsou: "Mlč Alexi. Na hysterické scény jsem tady já" a "Musíte se za mě obětovat. V nebi vás za to jistě odmění" (následuje rozekání malými příšerkami). Trošku slabší pasáž je let vzducholodí a uřvanej negr, který vykradl místní zlatnictví. Ale náš medžaj (jak se to kua píše?) je ještě víc sexy, flashbacky jsou napínavé (jednou jsme se ségrou peovádělli podobný boj a já si narazila kostrč) a malý Alex není nepříjemný. (03.01.2011)

Druhej dil presne splnuje pravidla druhejch dilu. Vic zaporaku, vic trikovejch scen, vic akce, proste jeste velkolepejsi podivana. Jenze cim je tohle pokracovani vyjimecny, je to, ze tu je i vic humoru a tudiz vetsi zabava. Na druhou stranu tu uz ale chybi atmosfera prvniho dilu. Sestava z prvniho dilu zustala, coz je dobre a dostal vic prostoru John Hannah, kterej spolu s Freddie Boathem je hlavni zdroj ruznejch vtipku. Taky tu ma Brendan vic hlasek a za partaka dostal slusnyho Oded Fehra. Jedinej problem filmu je zaporak. The Rock neni nejak zvlast dobrej herec, ale to by nevadilo. Problem je v tom, ze kdyz se na zaver vynori jako Kral Skorpion, pusobi spis k smichu, navic ma hlavu jak z gumy. Az na tenhle detail to je ale opet vyborna zabavna jizda, ktera sice neprekonava prvni di, ale je zhruba na stejne urovni. (27.02.2005)

Pokračování jak má být – dvojka se mi líbí snad ještě více než jednička. Stephen Sommers nasadil ďábelské tempo (nebyl čas ani na úvodní titulky), jedna nabitá akční scéna střídá druhou – chvílemi by se dalo mluvit i o jisté přeplácanosti, ale to mně opravdu nevadí. Tentokrát je větší důraz na akci a humor, co se týče hororových scén, ubral režisér nohu z plynu – vždyť má jít o rodinný film – proto se tu vyskytuje i osmiletý syn Alex hlavních hrdinů. Co se jeho týče, jde o příjemné překvapení – bál jsem se otravného přehrávání a la Kevin, co je sám doma, ale malý Freddie Boath si zachovává dětskou přirozenost a jeho přidrzlé hlášky jsou skutečně vtipné. Jerryho Goldsmithe vystřídal Alan Silvestri a jde o další příjemné překvapení. Hudba je ještě monumentálnější a zajímavější než skvělá Jerryho práce v jedničce. (20.08.2003)

Pokračování dobrodružného filmu s určitou dávkou humoru až parodickým nádechem je jen dobrodružná rodinná ptákovina (zřejmě kvůli rozšíření o jednoho člena rodiny), ale spíše pro ty trochu odrostlejší (nikoli jako Lovci pokladů ani v horším případě Cesta do středu země). Příběh je doslova boj o život, což ten film zachraňuje a je to důvod, proč ho můžu označit za 'decentní'. Třetí díl už si po těch letech vůbec nepamatuju. (18.08.2016)

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)