Šťastie

Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. (17.07.2021)

Název Štěstí mi pro tento snímek přišel malinko nadnesený.Jediný můj problém s filmem je ten, že si nějak nemůžu najít k postavám cestu.A tím pádem mě jejich příběhy příjdou trochu nudnější.Ale to je jen můj problém.I přesto musím uznat, že občas jsem nevěděl zda se mám smát či být znechucený nad scénami či dialogy, které se zrovna odehrávaly.Z herců se mi nejvíce líbil Dylan Baker, který bravurně dokázal ztvárnit svoji postavu a dodat jí lidsko v jednom z nejsilnějších momentů filmu.Svérázný a osobitý snímek. (29.11.2011)

Todd Solondz je pro mě objev. Výborně napsané dialogy, výborné okamžiky - Happiness je nekonvenčnost sama. Solondz se nebojí vlézt do zaječí nory a vytahuje na nás takové věci, které nikde jinde neuvidíte (alespoň v americkém filmu). Konec je "přetáhlý" ve smyslu "kam až scénárista může zajít" (ano, ta scéna se psem je vyloženě nechutná). Nicméně Happiness je neskutečně originální film, ve kterém je spousty silných filmových okamžiků a já se rozhodně vydám po dalších filmech Todda Slondze. 80% (03.07.2008)

Další z filmů, který dokáže vyvolat rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to dobrá filmařina, na druhou stranu jsou zde notně zvrácené postavy a děj. I když je otázka, nakolik je to vymyšleno a na kolik přebráno z reality. Většina bizarních postav mi byla protivná a ty "nejnormálnější" možná nejvíc. Ovšem vše zachraňují velmi zajímavé dialogy a především postupná doznávání jednotlivých postav skutečně stojí za to. Film se mi vlastně nelíbil a pravděpodobně si jej již nikdy nepustím, nicméně dokáži ocenit právě dialogy a svým způsobem i podivně zvrácené charaktery postav. (28.02.2018)

Každý myslíme na sex. Někdo pořád, někdo jen občas a kdo řiká, že nikdy, ten kecá. Bohužel někteří lidé mají při tom neohraničeně chlípné fantazie, a když potřebují plně ukojit své úchylné tužby, doplácí na to jejich okolí. Co se leckdy děje za dveřmi některých domovů si netroufáme ani pomyslet a tak se Todd Solondz rozhodl nám to předvést. Trochu to obalil černým humorem a naservíroval v plné parádě se skvělým hereckých ansáblem jako těžce stravitelnou chuťovku, která není pro každého. Ani pro mě ne, proto radši nebudu moc dlouho dumat nad obsahem a budu hodnotit kvalitu filmu. A ta, ač s pomalejším rozjezdem mě nakonec uspokojila. (04.12.2010)