Doktor Živago

Bez důkladné znalosti literární předlohy - poprvé byla u nás vydána na Slovensku r. 1967 z podnětu legendárního slovenského básníka a politika Laca Novomeského - je kvalitu díla těžké plně docenit. Bez ohledu na to lze i tak říci, že tento koprodukční projekt, v němž se Olomouc stala Moskvou, dosáhl nadprůměrné úrovně a jen dílčí přeryvy ve scénáři (např. pojetí a úroveň komponování vývoje postav v prvním díle) brání podle mého názoru tomu, aby tato kvalita mohla být považována za vrcholnou. Keira Knightleyová - v době natáčení jí ještě nebylo dvacet let - i Hans Matheson předvedli v titulních úlohách až překvapivě vyzrálé umělecké výkony a pod standard nešli ani ostatní herci. V třetí výrazné úloze jim víc než zdatně sekunduje německá herečka Alexandra Mara Laraová; její Toňa je nádherným ženským rusky nadčasovým typem, který kdysi svou Taťánou založil Puškin. Oproti hollywoodským adaptacím zejména padesátých let vyniklo postižení ruského prostředí jak carské, tak bolševické doby i šílenství občanské války. Oba - Jurij Živago i Laura-Lara - patří k pravici, z obou tryská jejich občanskost a liberálnost, šlechtěné tradičním sociálním cítěním, oba jsou příliš nemasoví a netuctoví; nemohou nebýt perzekvováni zprvu leninským a pak stalinským komunismem. Jak jejich odjezdy z Moskvy - překvapivě ne ze sovětového Ruska - tak příběhy jejich zatýkání vcelku odpovídají reáliím doby. Právě tady je potřeba znát přesně zjevně biograficky laděnou Pastěrnakovu prózu, protože právě zde vyniká nejvíce autobiografické ladění díla. Základní námět - tragicky hrůzný osud ruské i neruské sovětské inteligence v minulém století - tu vyniká nad vší pochybnost. Živagova předčasná smrt i odporný právník-chlípník Komarov pomáhají pochopit, proč román, psaný a tajený Pastěrnakem zřejmě dlouhá desetiletí, nemohl obstát ani v ovzduší chruščovovského tání a oteplování, ani v době vlídného Tvardovského regulování ruské literatury v šedesátých letech. Pastěrnak, někdejší přítel Majakovského, okrajově v díle rovněž zmíněného, se tu mění v předchůdce sovětského disentu příštích dvou desetiletí. Nám úspěšně pomáhá pochopit a osvojit nejednu zákrutu vývoje ruské společnosti v první polovině minulého století. A zdá se, že nejen nám, ale i západní společnosti naší doby. (24.06.2010)

Olomouc není Moskva a Tatry nejsou Ural. Převážná většina uličkových scén je z Olomouce, z Prahy je pak akorát nádraží. Není to úplně marné, ale ruskou látku musí točit Rus, protože nikdo jiný než širá duše, širé duši nerozumí! A hlavně by tomu slušel mnohem větší rozpočet, takhle ty válečné scény působí, jako bitva na pískovišti. Tímhle jsem na nějakou dobu ukojil touhu své manželky na romantické filmy a můžeme se zase věnovat akčním filmům. (Opravdu je romantické když se hlavní hrdina vysere na manželku co jí právě udělal dítě a uteče za jinou? To je romantika co ženy chtějí? Poserte mě jestli tomu rozumím....) (04.01.2014)

Neznámý italský režisér vsadil na neokoukané tváře (s výjimkou Sama Neilla) a v Čechách a na Slovensku natočil televizní film, který se sice nemůže vyrovnat snímku Davida Leana, ale povedenou adaptací předlohy určitě je. Z hereckých nadějí mě zaujali hlavně Kris Marshall (Antipov/Strelnikov), Alexandra Maria Lara a krásná Keira Knightley. Výraznou roličku měl i Pavel Kříž a hodně se povedla hudba. (12.11.2005)

Knihu som čítala, Nobelovku si zaslúžila. Potešilo ma preto jej klasické spracovanie a aj keď knihám sa filmy nevyrovnajú, toto bolo urobené veľmi dobre, s dokonalým citom pre stvárnenie doby a ľudí, ktorí v nej žili. Keira ako mladučká herečka hrala brilantne, tých ťažkých 90 kostýmov, čo musela nosiť, bolo určite ľahšie ako stvárniť Laru. A Hans Matheson podal takisto excelentný výkon presvedčivý ako ten umelý sneh, v ktorom sa s Keirou váľali. (13.08.2015)

Je možné prežiť skutočné šťastie v prostredí tragédií a na úkor niekoho iného? Odpoveďou je prepletenec niekoľkých pohnutých životov odvíjajúci sa na pozadí revolučných rokov v Rusku. Ľudia sa milovali, nenávideli, zabíjaliale všetci sa snažili prežiť – po svojom, jako najlepšie vedeli. Tento príbeh sa nedá prerozprávať a nenadarmo si vyslúžil Nobelovu cenu. Je nádherný, päťhviezdičkový. Nikdy som nevidela staršie spracovanie a nečítala som knihu /istotne to ale napravím/. Napriek tomu si myslím, že by si zaslúžil klasickejšie stvárnenie, bez moderných efektov a prekombinovanej snahy zvýšiť dramatično. To všetko má totiž príbeh samotný. Páči sa mi Keira, ale Laru som si predstavovala inak, rovnako jako mnoho iných detailov spracovania. Kto sa mimoriadne trafil do mojej predstavy bol Antipov. A keď o doktoroch – nezabudnem na úlohu Štepána Šafránka :). Spolu je to 3 a pol *. Čo pre príbeh zatiaľ zaokrúhlim hore a znovu zhodnotím po konfrontácii s iným spracovaním. (10.11.2005)