Kopfplatzen

„Markusi. Musíte si jasně uvědomit, že i když svou dispozici nemůžete změnit, můžete ovládat své jednání. Rozumíte tomu? Je to velmi důležité. Za své činy jste zodpovědný jen vy sám. A můžete se naučit, jak se s tím lépe vyrovnat.“ Což se lehce řekne, mnohem hůře děla. Zvlášť, když vás dokáže vzrušit i něco tak nevinného jako objetí malého synovce. To pak máte zaděláno na sakra velký problém. A přistěhování nové sousedky se synkem vše jen zhorší…Těžká látka. Pro tvůrce, herce a samozřejmě i publikum. Divák při sledování hádá, kdy Markusovi přestane stačit jen masturbace při fotkách či svých představách a přistoupí k hmatatelnějšímu stimulu. Zároveň ale doufá, aby k té ztrátě zábran nedošlo, tím spíš, když se Markus se svou „dispozicí“ odmítá smířit a snaží se s ní bojovat. Jeho představitel Riemelt má můj respekt, nejen za odvahu jít do takové role, ale ještě ji tak uvěřitelně ztvárnit. Celkově mi to přišlo dost autentické (tedy s výjimkou neprofesionální doktorovy reakce a pak té rádoby symbolické blbosti s vlkem). Za mě silné 4*. (09.05.2021)

Max Riemelt podává svého pedofila natolik přesvědčivě, že až obsluze v knajpě sdělí, že tentokrát se spokojí s jedním prckem, může nastat problém. Bohužel příběh neuhne z předem vyjetých kolejí až do tristní konečné stanice a scény s vlkem svou do hlavy mlátící průhlednou metaforičností způsobí divákovi objevení vlka na úplně jiném místě, než je měsíčním svitem zalitá paseka... (02.02.2021)

Kopfplatzen přináší téma, o kterém se příliš nemluví a když už se na něj dostane, je z toho nepříjemné mrazení. I snímek samotný je takový. Chladné barvy, zpočátku nepřístupné vyprávění, které do popředí staví Markusovi emoce, i když není zřejmé, čím jsou vyvolány. Režisér Ceviz v prvních záběrech nepřináší děj, ale s pomalým střihem nabízí odosobněné střípky, které až postupem času začnou zapadat do celkového rámce. Příliš divákovi ani sobě nevypomáhá hudebním podkresem, což je pozitivní, protože takovou pomoc ani nepotřebuje. Nechává tohle drama o třech osobách mluvit samo o sobě. Problémem je, že v interakcích mezi postavami není tak silný jako v onom odosobněném vyprávění a scény, které mají vyjadřovat emoční rozpolcenost Markuse jsou zase hereckým oříškem pro Maxe Riemelta. Kopfplatzen je snímek, který je nejsilnější v částech, kde se nemluví, a které se soustředí jen na Markusovo balancování nad propastí. V těch momentech je jako onen pověstný kamínek v botě a dokáže být divácky velmi nepříjemný. K lacinosti sklouzává naštěstí jen se slabým podobenstvím ve formě vlka. (09.05.2020)

Někdo má rád vdolky, a někdo zas holky. A co teprv dětský půlky, ty sráči! Hlavní hrdina, který už svým jménem provokuje policejní želíska, jménem Markus, si musí svůj tajný neutuchaný koníček schovávat pod nos. Markus žije v nekonzistentný době, kdy ani normální mužský heterák, nemůže klidně dýchat na dětském hřišti. Už si sáhnete na dítě, protože vám řekl "Uhni, ty čuráku", a vy mu chcete plesknout přes jeho drzý rypák, a na šťavnatou půlku pár bičích ran, ale doprdele, přijde matka s píšťalkou pro úchyly, a už vás kabelkou nahání k soudu, za pedofilní obtěžování. A kdo z toho vyjde jako ten nevinný, no jasně, že ten malý zmrd, který vás ještě vyzívavě škadlí svým malým prostředníčkem. Ta dnešní mládež. Z toho kluka jen vyroste hnusnej sexuální maniak, kterou každou růžovou pičku, hezky vymastí svým Chupa Chups lízátkem, a to soude, je už asi v pohodě, že? Evžen, jako můj kolega z práce, nemá ani na chvílu v kalhotech klid. Mravenci se mu každou chvíli rozžerou přes poklopec. Jednou se mi tak svěřil, že má zálusk na svýho syna, a vždycky když ho vidí, musí se sebeukájit a představovat si, jak mu solidně nakládá svého ztopořeného Šášulu, do jeho malé králíčí dírce. Tak jo, doufám že se panu Markusi jednou podaří svůj první zásun uskutečnit, a nenechá se přemluvit zlým soudním zákazem na 500 metrů. Film musí dostat plnou nálož, něco takového se těžce vidí! Hlavně něco, co bych čekal od Dánů, nikoliv od Nácků, ty vole! Bylo nás pět, musí být pro týpka, něco jako porno pro impotenty. My zoofilové, jen kýveme hlavou.. (27.02.2021)

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme. (25.11.2021)