Kafka

O existencii tohto Soderberghovho filmu viem 30 rokov a stále som si myslel, že je úplne odlišný od toho, čo som nakoniec videl. A som rád, že Soderbergh pristúpil s Dobbsom k látke takýmto fiktívnym spôsobom. Kafka sa snaží neutopiť v byrokracii svojej spoločnosti a finále sa odohráva na tajomnom zámku. Napriek tomu sa záverečný proces konať nebude. Kafka pôsobí skôr tak, akoby Lars von Trier nakrútil niečo v štýle Brazil, v jadre je ale film atmosférická noir detektívka a mne tento prístup, zábavný a intelektuálny zároveň, veľmi sadol. (15.03.2023)

Přesně takhle má vypadat adaptace na knihu, kterou nelze zfilmovat. Soderbergh šel vlastní cestou a s divákem se vůbec nepáře. Posadí vás před hotovu věc a vy musíte přemýšlet, chytat se nepatrných náznaků a vlastních postřehů. Z počátku totiž není vůbec jisté, jestli jde vůbec o Franze Kafku, a jestli ano, je to jeho biografie? A co ten zámek? Je to TEN Kafkův zámek? A jestli ano, jak to, že ve své vlastné knize hraje autor? Spousta otázek a ne na všechny naleznete odpověď....Přesně takový styl má Kafka! (20.04.2009)

Styl připomínající německý expresionismus není náhodný. Z Metropolisu uprchnul Vrah mezi námi a nabádá nás k tomu, abychom se nechali pohltit atmosférou Prahy před sto lety. Mueller-Stahl přehrává Ironse, který mě překvapivě poprvé v životě bavil. Soderbergh nenabízí Kafku, nepředkládá jeho životopis, tvoří svůj svět podle Kafky. Svět zcela dokonalý pro toho, kdo je ochoten ho takto přijmout, a zcela zavrženíhodný pro toho, kdo si svůj kafkovský svět již utvořil dříve a nehodlá si ho nechat vzít. Já jsem se nechala opájet vším, co mi Soderbergh nabídl, a že toho nebylo málo. (08.04.2023)

Kafka běžící, skákající, bojující …a píšící dopis otci. Na jednu stranu hladká kafkovská atrakce podobná krámku pro turisty, kde akci občas střídají narážky na známá autorova díla a kde nesouchotinářsky urostlý Jeremy Irons ke konci začíná pochrchlávat, aby se neřeklo, na druhou stranu co vím o Soderberghovi, tak na takový záměr je snad příliš rafinovaný, takže mi nejspíš cosi uniklo jako obvykle. A navíc je to fajn, Ironse mám rád a jako jeho kamarádi z mokré čtvrti (ten pajzl rozhodně nevypadá jako kavárna Arco) se tu mihnou Abrhám a Havelka a Praha je tu krásně expresionisticky černobílá (a občas se tu někdo jmenuje Murnau nebo Orlak). Bonus pro tuzemského diváka je, že Pražský hrad je tu kafkovským Zámkem (ostatně v angličtině castle jako castle), kde sídlí byrokratická moc a odkud se rozprostírá tísnivá hrozba… *** a půl (04.01.2019)

Takové jsou přesně ty klenoty, o kterých nikdo nepíše, nemluví, a narazit na ně musíte víceméně náhodou. Perfektní Jeremy Irons v dokonalé směsici Kafkových témat, postav a narážek, která se ale nikdy nezvrhne v chaotický a nespojitý guláš. Taky je úžasně zpracovaný, vždyť černobílá sluší Praze počátkem 20. století jako vyšitá, nemluvě o té Gilliamovské scéně v závěru, ze (nebo ve?) které až oči přecházely, něco na způsob 12 opic. A pozor, dočkáme se i Maxe Broda. 90 % (20.12.2014)