Nemocný bílý slon

Zajímavý film, který sice kvůli době vzniku zapadl, ovšem díky tomu je autentický, nikoli vzpomínkovým retrem. Mezi všemi vynikajícími herci, byť v epizodních roličkách, vyniká Štibichův funkcionář. Jeho proslovy i dialogy s Navrátilem jsou skvělou vzpomínkou dob minulých, plných planých žvástů. Krásná ukázka fungování socialistického plánovaného hospodářství. (14.11.2019)

Hej, vtípky o zhadzovaní byrokracie v ČSSR sú jednak prelomom roku 1989 disfunkčné alebo vplyvom udalostí znefunkčnené a po druhé, film je ťažkopádny. Pracuje s nie tak jednoduchým scenárom a postavy sa napriek ich karikaturistickým obsesiám, kde sa tvorcovia i oni samotní snažia všemožným spôsobom ich samých zhadzovať a ironizovať, vyvíjajú sa. Žiaľ, bezzubosť pri podávaní akýchkoľvek posolstiev je očividná a nedá sa zmyť. (17.07.2017)

Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * * (30.11.2013)

Nemocný bílý slon podle mě tak trochu neprávem zmizel v propadlišti dějin. Paradoxně film kritizoval režim, jehož konec potom veškerý naděje na nějakej větší úspěch filmu pohřbil. Já to beru jako zajímavý připomenutí doby, kdy tehdejší režim už pomalu zkomíral a začínal se pořád víc a víc zadrhával, ale nesmělo se o tom ještě mluvit na plnou hubu. Pro mě asi poslední dobrej Smyczkův počin. Jeho filmy z 80. let mam docela rád. Bohužel od roku 1990 točí samý pohádky pro děti a telenovely. Taky je zajímvý vidět Jaroslava Sypala v jiný roli, než jako homosexuálního dementa nebo dementního homosexuála. (05.03.2012)

V některých chvílích by se dal tento snímek nazvat one man show Miloslava Štibicha. Jeho ztělesnění proletářského realismu na konci všech budovatelských snů je v podstatě dokonalé. Sudí partajníci s potřebnou znalostí marxismu - leninismu žijící v jiné realitě, odděleni od všech ostatních. Dá se říci v samotě. Ovšem i nadále ovlivňující životy jedince i společnosti. Konrád stojí na rozcestí. Má se vydat vpravo (kůrovec) či vlevo (blbec)? Kulturní centrum jako pomník zoufalého snažení o sociálně rovný stát, je zašlapán tíhou soudružské byrokracie. Hlavně nic nepodepisovat. Vždy s úsměvem a kupředu. Na svět se musí pohlížet Leninskýma očima. Čert na koze nakonec skutečně pojede, aneb Štibichovo závěrečná jízda už je na hranici geniální satiry. Ta přichází skutečně 5 minut po dvanácté, jak naznačuje oficiální text, nicméně přichází. Kritika skoro všech odvětví ministerstva a celkové zaostalosti vůči světu...tedy, vůči západnímu světu, se dá jistě přičíst svobodnému nadšení, nicméně dnes, v roce 2014, si musí i režisér uvědomovat, že Česká republika již prakticky zanikla, neb je součástí globálního marketingového projektu jménem EU a některá zde kritizovaná ministerská odvětví jsou na pokraji, nebo již za okrajem kolapsu (příklad za vše je zemědělství) Film své doby s perfektní snovou i imaginární realitou (scéna s výtahem zvaným Páternoster - vynikající) a výborným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka určitě patří k tomu lepšímu, co vzniklo na úplném počátku 90. let, i když i herecké obsazení vedlejších rolí mohlo býti odvážnější. (29.03.2014)