Krajina s nábytkem

Zdeněk se rozhodl naprosto správně, i když ho to stálo spostu sil a nebylo to jednoduché. Nevím, jak mohla mít Eva tu drzost přijít si po čtyřech letech pro syna. Chápu, že Tomáška porodila, ale tím její veškere mateřské povinnosti skončily, protože se potom jako matka nechovala. Pila a fetovala. Po facce Zdeňka a malého opustila. Zdeněk s ní pak jednal velice slušně, sice ji vyhodil, ale slušně. Měl s ní vyrazit dveře, za to co udělala. Souhlasím s ostatními uživateli, že jeden neuvážený krok změní celý další budoucí život. Každý si v příběhu opravdu najde to své, co ho přitáhne. Je nenápadný a lidský. Yvetta Kornová jako mrcha byla velice přesvědčivá a role jí sedla jako ušitá. Režisér Karel Smyczek nejen, že film režíroval, ale také se vněm mihl. Byl ve scéně v samobsluze, když tam Zdeněk přinesl v tašce maličkého Tomáška. Na zádech měl krosničku s dítěm a něco si vybíral v regálu, kdyby jste ho náhodou nemohli poznat. (09.09.2009)

Vladimír Javorský byl holt talent už od mladých let. Svou postavu bujarého mladíka a její přerod v zodpovědného otce utáhl bez mrknutí oka. Scénář není nijak nápaditý, měl jsem celou dobu pocit, že jsem to někde jinde už viděl, ale jako celek je to fajn film. I když mne nikdy tyhle typy filmů nepřitahovaly a znovu si to už asi nepustím, 80% dávám v klidu. (03.12.2014)

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

Tak já jsem si z filmu odnesl hlavní poučení, že se nevyplatí škudlit za gumičky, vždy je třeba nosit jich pár po kapsách pro všechny případy. Javorský hrál postavu téměř andělskou, která zátěžové situace vždy řešila na jedničku a nepropadala depresi, i když si svým (možná)morálním činem tak trochu zkazila život. Měl taky štěstí, že mu přáli i autoři scénáře, kdyby byli kapku krvelačnější, vyobrazili by tu malou kukačku jako sígra a né jako roztomilého rozumbradu, který zahřeje u srdíčka každou ženu a nejednoho muže. (10.10.2013)

To nejlepší na "Krajině s nábytkem" je hudba Emila Viklického. Námět není špatný, scénář obstojný, i když poněkud vyumělkovaný, ovšem režie dosti nudná, nevynalézavá a značně televizní. Totéž platí o kameře, která v celém filmu nenabídne jediný zajímavější záběr i o zhusta velmi průměrném rádoby bodrém herectví, které by se snad sneslo v nějaké televizní inscenaci ale ve filmu působí spíše jako nepatřičný omyl. Druhá polovina je sice o dost lepší než dosti roztěkaná první, ale vcelku se tenhle "derivát z Kachyňi" vážně moc nepovedl... Celkový dojem: 65% (16.10.2011)