Réžia:
Deepa MehtaScenár:
Deepa MehtaKamera:
Giles NuttgensHudba:
A.R. RahmanHrajú:
Aamir Khan, Nandita Das, Rahul Khanna, Raghuvir Yadav, Kulbhushan Kharbanda, Gulshan Grover, Pavan Malhotra, Jaaved Jaaferi, Shabana Azmi, Maia Sethna (viac)Obsahy(1)
Před padesáti lety, v roce 1947, žila Lenny v Láhauru a bylo jí 8 let. Brtiská nadvláda nad Indií se tehdy začala hroutit. Jenže spolu se zprávami o blížící se nezávislosti země, se šířily také zvěsti o rozdělení Indie na dvě země - Pákistán a Indii. Hindové, muslimové a sikhové, kteří žili po staletí spolu v míru, se náhle začali dožadovat kousku Indie pro sebe. Tyto bouřlivé události sledujeme očima malé Lenny, jejíž rodiče jsou pársové, a jsou tak ušetřeni bezprostředního nebezpečí. Jejich přátelé a blízcí ovšem takové štěstí nemají. (Lyncha)
(viac)Recenzie (23)
Strhující kulturně-historický exkurz, který mě nepustil ani minutu, ale nepřednášel pozitivní poselství. Jen jedno jediné - lidi si to všechno dělají sami, neb kde není vůle, není cesty. Jeden z těch nejnepříjemnějších filmů, co jsem viděl. Nemám moc podobné filmy, ač jsou zpravidla skvělé a silné, rád, protože mě vždycky hrozně naserou. Trochu štěstí, že to mírnila opět skvělá Nandita Das. ()
Jiná země, jiné náboženství. Jiné hodnoty, kultura, tradice. Ale lidé v jádru stejní. Když se podíváme do Evropy 30. let zpátky, je to Indie let 40. v bleděmodrém. Národy co žily vedle sebe po stovky let v jedné zemi. Pak, jako mávnutím kouzelného proutku, přítel zabije přítele kvůli politickým štváčům mocenské kliky. A když se podíváme na konec 40. let k nám, je to stále ta samá písnička. Lidové milice s krví na rukou se chopí zákona a rozhodují o životě a smrti. Jen místo bratře, mají na rtech slovo „soudruhu“. Je znepokojující, kolik mají naši vlastní lidé společného s hinduistickými fanatiky a muslimskými štváči z Pákistánu. A že ten anglický lord udělal u nich i u nás stejnou medvědí službu. U nás lord Runciman, u nich Radcliffe. Obojí skončilo válkou. Lidé jsou stále stejní a nikdy se nepoučí. Film je skvělou sondou do indické společnosti bouřlivého roku 1947. 80% ()
O tom, ako bolestivo a tragicky môže do života zaľúbencov zasiahnuť žiarlivosť a závisť. Hlavne, keď je k tomu v spoločnosti živná pôda... Nenávisť je naozaj hrozná, a tento film ukazuje, kam až to všetko môže zájsť. Strašlivé čo i len pomyslieť, že takmer všade po svete ešte aj v 21. storočí prevládajú nezmyslené kultúrno-náboženské zvyky a bigotné, egocentrické myslenie nad zdravým rozumom. A o tomto to je. Film najskôr diváka uvedie do pohody, miestami až príjemnej letargie, aby potom v druhej polovici ukázal svoju horšiu tvár a príbeh o zaľúbencoch nekompromisne ukončil. Indické filmy, ani tie v koprodukcii, moc nemusím, ale toto bolo výborné. 80/100 ()
Někteří lidé na IMDB tomuto filmu vyčítají, že neukazuje politickou zodpovědnost za hrůzy spojené s rozdělením Indie na Indii a Pákistán. Mají pravdu, neboť tento film ve svých 110 minutách poodkrývá jen běsy v lidském nitru, které, do té doby v nábožensky pestré a snášenlivé Indii, nutí páchat zvěrstva na svých nejbližších sousedech, přátelích. 100 % Dormouse: Vítej v realitě… ()
Nevím, po shlédnutí filmu jsem opět přemýšlela o tom, co je umění a co od něj čekám. Je umění pouhé zobrazení hrůzné skutečnosti? A jak to, že násilí a krev zobrazené ve výtvarném umění nevyvolává tak negativní reakce jako ve filmu? Bosch nám dokonce připadá krásný. Já prostě potřebuji mít ve filmu alespoň naději, že dobro v lidském srdci zvítězí, aby pro mne měl film smysl. V tomto filmu je jen tma, bolest a utrpení. Naděje umřela. ()
Zaujímavosti (1)
- Natáčelo se v Novém Dillí (Indie). (BMW12)
Reklama