Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (454)
Jára Cimrman - politický. Oceňuji odvahu tvůrců; natočit film o tom, jaké útrapy čekaly na umělce v éře socialismu - a to v éře socialismu!- muselo být složité a tvůrci už tak ,,ideologicky sporného divadla" si tím určitě nepolepšili. Boj s blbostí režimních schvalovatelů i smutné zastřešení filmu - jen co se divadlo někde usídlí a něco se mu podaří, už se zase musí stěhovat, to jsou velmi silné a pozoruhodné momenty. Nedávám ale plné hodnocení, protože typických cimrmanovských hlášek, které tak milujeme, je ve filmu velmi málo a řada scén je takový second-hand (značnou část filmu zabírají ukázky z představení, které ale každý pravidelný divák Cimrmanů zná nazpaměť). Přesto pro milovníka tohoto divadla zajímavý pohled pod pokličku a zároveň dokument o velmi smutné době, jaká se snad nebude opakovat... ()
Rokmi mi tento film stále viac a viac rezonuje v hlave a vstrebáva sa pod kožu. Krásna ukážka filmového umenia, absurdity bývalého režimu spolu s krásami bežného divadelného života. Veľmi svieža komédia, ktorá aj napriek prísnemu dohľadu "tých hore" skvelo paroduje a reflektuje neľahký umelecké roky. 85%. ()
V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% ()
Kde jsou ty děti? Asi odešly, jak jsem na ně řval... tak jsem je zaplašil. Humor tvůrčí dvojice Svěrák - Smoljak, mám moc rád, je to pohlazení po duši v kterékoli roční době i v kteroukoli hodinu. A musím uznat, že tady se Cimrmani fakt pěkně rozšoupli (např. zlatý prciny). Vynikající film, nabitý osobitým humorem výše zmíněných pánů. Jen se oholím a pak se podívám panu Daňkovi na ptáčka. - Panu Ptáčkovi na daňka! ()
Už to tenkrát začínlo trochu jít - dělat si srandu z ředitelů umění, kultury a ideologie. Je moc dobře, že toho "Cimrmani" využili právě v tomo teprve vznikajícím uvolňovaní, kdy byli onoho posměchu a sarkasmu plní. Později by to už buď nevzniko, nebo nebo by to v retrospektivním ohlížení ztratilo ten správný říz. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (43)
- I přesto, že film pojednává hlavně části o představení „Posel z Liptákova“, v němž jsou uváděny jednoaktovky „Posel Světla“ a „Vizionář“, nepadne o něm ani slovo. (mnaucz)
- Hlášku: „A je po ptákách,“ kterou Ladislav Smoljak při představení „Němý Bobeš“ jakoby vymyslel, pronesl ve skutečnosti poprvé alternující Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Ve hře „Vizionář“ říká Smrtka (Zdeněk Svěrák), že končí a jde na odpočinek. Poslední, co dělá, je nějaký Ferdinand v Sarajevu. Díky tomu můžeme velmi přesně zařadit, kdy se děj hry odehrává, tedy těsně před 28. červnem 1914, datumu atentátu na Františka Ferdinanda d'Este. (sator)
Reklama