Guľový blesk

„Chladne vám dobrá brazilská káva.“ Ak vezmeme do úvahy všetky filmy, v ktorých sa angažovala brutálna dvojka Svěrák/Smoljak, nie je Guľový blesk tým najlepším. I tak je to pecka, ale jednak postáv je fakt priveľa, rôznych dejových odbočiek detto a nie úplne mi sedel vnútorný Abrhámov monológ, ktorý nejeden raz „nahlas“ hovoril to, čo bolo z tej-ktorej scény zrejmé. Napr. v Marečku, podejte mi pero! fungujú scény s dvoma desiatkami postáv v jednom zábere navzájom sa prekrikujúcich, komunikujúcich a dostávajúcich sa do vzájomnej interakcie, báječne a na jednotku s hviezdičkou. Tu to bolo zrežírované predsa len troška ťažkopádne a chaoticky. Tiež ma sklamalo, že film načne toľko tém, rodín a podzápletiek, že keď som si myslel, že sa to poriadne rozbehne... tak to skončilo. Mnohé postavy sa vytratia. (01.01.2024)

Táto komédia je ako doba, v ktorej bola natočená. Napohľad vtipné, no záver s celkovým výsledkom s určitou prázdnotou. Doba takzvanej normalizácie so socialistickým realizmom bola totiž dosť jednotvárna, uniformná, bez ducha niečoho vyššieho a preto práve tento film s mnohými esami svojej doby je tak výnimočný, lebo tu bola kreativita, skutočná zábava aspoň v tom, v čom sa dalo, v takých bežných veciach, aj keď paradoxne človek občas vedel, čo vyvrhne na povrch zvnútra a kde bude zvrat. Nájsť zaujímavé a umelecké aj v možno obyčajnom, to je prednosť tohto diela. Sťahovanie, ktoré by sa vám mohlo vryť do pamäti. Možno keby som bavil o trochu viac a niekde to malo zakomponovaný silnejší odkaz, tak by som neváhal s najlepším ohodnotením. (01.07.2015)

Nějak jsem k tomuhle filmu nemohl najít tu správnou cestu. A...po letech jsem se opravdu pobavil! Jasně nejkrásnější postavičkou je Milada Ježková v roli vrtošivé babky. Její věta, která mi jako jedna z mála kdysi utkvěla v paměti: to je krásná půdička, tady se mi to bude věšet!, je dnes již nesmrtelná a na šálek výborné brazilské kávy mě také zve kdekdo... A tak nádherně zdevastovaného Josefa Abrháma jsem viděl snad už jen ve Svatební cestě do Jiljí... (10.01.2011)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)

Guľový blesk nie je ani zďaleka tak frekventovanou komédiou, ako iné Smoljakove komédie a je otázka, či je to dôsledkom jej neveľkej obľúbenosti u masového diváka. Pri pohľade na tunajšie hodnotenia má človek pocit, že by sa malo jednať o jednu z divácky najobľúbenejších. Možno je téma komediálne trochu mimo masový obzor, ale urobiť si na tento film objektívnejší názor v zrelšom veku by som si mohol iba vtedy, ak by ho v tej televízii niekedy aj uviedli. (21.01.2013)