Děti na zakázku

Průměrná komedie, která pobaví hlavně díky duu Pešek-Plachta. Jediným čím se tato komedie Šlégla liší od jiných, je nápad utahovat si z tehdejšího ženského hnutí-což se v prvorepublikových veselohrach moc často nestávalo. Celkově jsou Děti na zakázku tou kvalitnější částí tehdejší produkce. Čěněk Šlégl byl navíc kvalitním řemeslníkem a to je na filmu vidět.. (01.06.2009)

Není to žádná výjimečná komedie, spíš bych řekl tuctovka, zápletka průhledná od samého počátku. Vyniká výkon Jindřicha Plachty a Theodora Pištěka, zatímco Hana Vítová je taková nijaká, ale v té době takhle hrála. Díky G. Nezvalovi a jeho mentorování film připomíná mnohem zdařilejší komedii Jarčin profesor (opět s Pištěkem a dvojicí nešiků Plachta - Pešek). (05.01.2016)

Velmi nenarocny dej s jednoduchou zapletkou. Krome par povedenych scen s bratry Zoubky ( Plachta byl vyborny ) vsak tato komedie prilis usmevu na tvari nevyloudi. Diky hereckemu obsazeni ( Baldova a Pistek hraji svuj standart, zaujme predevsim mila Vitova, elegan Nezval a dalsi v mensich rolich ), se da ale na tento film celkem dobre divat. (30.05.2009)

Skoro to vypadá, že Šléglovi po Jarčině profesoru zbyly peníze, tak se rozhodl s celým hereckým ansámblem točit ještě jeden film, ale jaksi nebyl čas a prostor na slušný scénář. Vznikl tedy zase jeden z pokusů dělat si legraci ze ženského hnutí. Nutno ale říci, že Gustav Nezval jako doktor Mandys dává nafoukané slečince v podání Hany Vítové docela slušné kapky, i když by jeden nevěřil, co se svým nadhledem a rozhledem zrovna na takové rozmazlené slečince vidí. Její závěrečné prozření a polepšení v cirkusových scénách je ovšem hodně přehnané. Průměrnou záležitost nezachrání ani sehraná komická dvojka Plachta-Pešek. (20.06.2009)

Úsměvná, lehká oddechovka, která se nesnaží o nic jiného než pobavit vtípky na adresu kovaných feministek, a pak Plachtou a Peškem, kteří vytváří dokonale sehranou dvojku v dialozích i situační komice a strhávají na sebe většinu pozornosti, akočli zřejmě původně meli být "ti druzí" za Vítovou a Nezvalem. V rozehraných situacích, režii i vedení herců je cítit onen typicky "šléglovský" přístup k humoru a vůbec nevadí, že to jako celek nemá na vstup mezi zlatou klasiku předválečné české kinematografie. Ani po téměř pětasedmdesáti letech jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. (08.03.2012)