Zlaté dno

Jak já ten krámek s papírenskými potřebami panu Cyrilu Putičkovi záviděla! Před očima se v příběhu takřka pohádkovém aspoň na chvíli plnil můj dětský sen prodávat v papírnictví. A navíc to úžasné morální poselství filmu! Byly to ale tenkrát časy. Těžko si v dnešní době představit, že by někdo z pohodlné a bezstarostné zahálky onemocněl :-) (22.08.2009)

Jeden z posledních, ne-li poslední z vynikajících filmů nezapomenutelného Vlasty Buriana. V roli papírníka Putičky však Burian poměrně zklidnil svůj výstup a přes několik málo scén (např. vyprávění "pánské" anekdoty :)) se jednalo o vážněji myšlenou roli zkušeného profíka v papírnictví. Samozřejmě jsem se musel smát, jak se děcka hrnula do papírnictví kouzelné Zity Kabátové už několik málo minut poté, co Vlasta udal první dáreček, ale všechno to celkově působí sakra pozitivně a člověk si prostě užívá tu nepopsatelně krásnou příběhovou atmosféru. Za mě osobně jeden z nejlepších filmů Vlasty Buriana. (23.04.2016)

Na mě tyhle válečný komedie působí tak nějak smutně a impotentně. Postavy se křečovitě vyhýbají jakékoliv narážce na poměry nebo na charakteristiku doby a hrají v jakémsi vákuu, kde sterilně řeší nějaký politicky nezávadný problém. Burian se pravda snaží, ale přesto je film dost bídný a například herecký výkon takového Raoula Schránila je vyloženě trapný. Vrcholná scéna (vyloženě ze života): Burian vysvětluje svým harantům, jak je pro něj důležitý, aby pracoval a že nemůže sedět jen jako trubec nečinně na prdeli a Raoul na to teatrálně odpoví: "Tak to už nás, tatínku, nikdy neuvidíš". :-) Myslím, že tato komédie zapadla zcela po zásluze. Hrozně je taky vidět, jak bylo všechno natáčeno ve studiu a to dokonce přesto, že je ve filmu docela dost outdoorových scén. Navíc jsem nepochopil, proč se tam motala Věra Ferbasová, protože ta vesměs akorát vyjeveně čuměla a občas něco naivně hlesla. Jaroušek Marvan je tam taky tak nějak navíc, asi zrovna neměl do čeho píchnout. Nadto je film strašně předvídatelný a naprosto v souladu s tehdejšími požadavky doby skončí usmrkaným happy endem poté, co se karta obrátí a haranti přijdou za fotrem s prosíkem, aby je vytáhl ze svrabu (přišli poté, co otce pět let ignorovali a vzpomněli si, až když se jim začalo vést zle; já bych je hnal potěhem). (31.10.2011)

Neříkám, že jde o nejlepší Burianův film, ale řadím jej mezi své nejoblíbenější. Přímo z něj sálá příjemná, bezstarostná atmosféra, což může být při pohledu na rok vzniku pro někoho mírně zarážející. Skutečností zůstává, že nacisté za okupace upřednostňovali podobně laděné komedie, které dávali lidem alespoň na chvíli zapomenout na krutou realitu, v níž žili. Burian, Věra Ferbasová a Raoul Schránil svou práci odvedli skvěle a příběh o naplnění "amerického snu v českém měřítku" laskavého papírníka Putičky řadím, přes paradoxní okolnosti vzniku, mezi klenoty českého filmu. (13.05.2010)

Vždy při sledování válečných filmů mne napadá, jaké to muselo být v době jejich vzniku - jít do biografu a všechno tíživé a zlé nechat přede dveřmi... Jestli nám i dnes přinášejí válečné komedie radost a příjemnou zábavu pro nedělní odpoledne, jak teprve tehdejším divákům! Snad proto se tomuto žánru během války tak dařilo. A konečně samotný námět by také zasloužil jednu hvězdičku navíc. Ne, není to žádná válečná agitka, jak tu někdo napsal, ale oslava společensky prospěšné práce, kterou má dotyčný člověk rád a po které se mu v zahálce stýská. Ano, zní to dnes staromódně, to přiznávám. (02.01.2019)