The Minister's Girlfriends
Réžia:
Vladimír SlavínskýScenár:
Vladimír SlavínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHrajú:
Adina Mandlová, František Paul, Zdeňka Baldová, Oldřich Nový, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Světla Svozilová, Bedřich Veverka, Raoul Schránil (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Hlavní postavou úsměvného příběhu je obyčejná písařka Julinka Svobodová, která pracuje pro zavedenou obchodní firmu Hrubý a syn a bydlí v podnájmu u švadleny paní Pokorné. Je sice chudá a občas se jí podaří opozdit, ale zato je stále veselá a příjemná. Ovšem stačí nepatrná náhoda a vše se změní. To když se jednou sveze výtahem s ministrem obchodu, Dr. Horákem, který shodou náhod bydlí ve stejném domě. Paní Pokorná totiž v dobré víře zvídavé paní domácí naznačí, že Julinka je přítelkyní pana ministra. Od upovídané ženy se nevinná pomluva šíří jako stepní požár a kupodivu dívce ve všech ohledech pomůže... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (105)
Jééé vy máte čokoládové oči. Vopičku nechci, s tou půjdu domů. No dovolte ... O.Nového zbožňuju pro drobné slovní hříčky a vtípky, které vyniknou zvláště pro několikanásobném zhlednutí filmu, dále bych vyzdvihl i výkon Zdeňky Baldové (maminky), která vždy hraje mile . Jistěže folklorní vložka byla dlouhá, ale vzhledem k době vzniku filmu, svůj účel jistě měla a dokonce byla i vtipná. ()
Největší zlo je folklórní bar, tak nějak podle mého názoru musí vypadat peklo. Kumpáni v podání Bedřicha Veverky a Raula Schránila jsou perfektní prototypy salónních bohémů, lepší jsou ale v prakticky totožné roli v Kristiánovi. Jinak nic zvláštního, průměrná komedie s vyjímečně rozkošnou Adinou Mandlovou. U té jsem nikdy nechápal tu její pozici největší prvorepublikové sexbomby, tady ale válí a její vyzývavé pohledy jsou fakt sexy.... ()
Vidět v roce 1940 takový film muselo povznést na duchu nejednoho člověka. Dnes už se můžeme usmívat nad nereálným světem, který je nám tu reprezentován, ale pochopit ho dnešním měřítkem nelze. Jakmile totiž začnete film rozebírat, ať už podle morálky nebo logiky, selžete na celé čáře. A stejně si pak ve vaně budete pobrukovat Oči tmavohnědé, i proti své vůli. Já jsem každopádně ráda, že jsem zpětně našla snímek, kde padne ona zásadní věta otce synovi: „Jestli ti smím radit, dělej si co chceš.“ ()
PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. ()
Na tomhle filmu mně fascinovala ta v podstatě nijak nemaskovaná nemorálnost. Nový přeci musí předpokládat, že Adina se schází s ministrem zejména kvůli hmotným výhodám, ale přesto v jeho očích neutrpí, chová se k ní jak k nezkažené květince... A ještě se skrz ní snaží získat výhodu pro svojí firmu. Mimochodem, podle data narození bylo tatíkovi Paulovi pouhý jeden rok, když se mu narodil synáček Nový... A pak že dnes je mládež předčasně vyspělá, pche, kam se hrabe na počátek 20.století. ()
Reklama