Přítelkyně pana ministra

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

"Když u některé z žen zřím oči tmavohnědé..." Jedna z nejchytlavějších písní Oldřicha Nového v komedii, kde hraje druhé housle vedle Adiny Mandlové. Tady je vidět ten rozdíl mezi filmy Martina Friče, které se psaly Novému na míru a v úzké spolupráci s ním, a těmi ostatními, které jen těžily z jeho obsazení. Ale Mandlová je kouzelná, s jakým ironickým odstupem sleduje všechno to hemžení, způsobené fámou, že je přítelkyní ministra Marvana. Scénář jí nepředepisuje nic jiného než údiv a rozpaky nad vzniklou situací, ale Adina tam IMHO dostala mnohem víc. Škoda jen té velmi dlouhé a nudné pasáže v moravském sklípku, kde se asi 20 minut zpívají lidovky, hraje cimbálovka a tančíse v krojích. Byl to způsob, jak za protektorátu posílit v divácích národní sebevědomí, ale dnes už to působí jako pěst na oko. 50% (29.03.2006)

Typicky milá komedie pro pamětníky. Role Adiny Mandlové není překvapivě tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Musí vybalancovat pozici, kdy si chce zachovat čestnost (vlastně nikomu nelže), zároveň jí není proti srsti ze všeho něco vytěžit a ještě se celou situací, ve které se ocitla, dokáže pěkně bavit. Oldřich Nový jede svůj standard (je tedy výtečný) jako obvykle a casting samozřejmě neselhal ani v dalších rolích. Však to v té meziválečné a válečné filmografii měli s těmi typy ošéfované. V druhé části ale film ztrácí dech, proto jen mírně nadprůměrné hodnocení. (11.02.2019)

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. (29.12.2015)

Opět jedna lehká vzdušná komedie Vladimíra Slavínského, ze které čiší bezproblémovost a bezstarostnost, ostrý to kontrast oproti tehdejší realitě. Ústřední dvojice Nový-Mandlová si "sedla" skvěle a táhne film od začátku do konce. Zdánlivě bezvýznamná sekvence ve slovácké kolibě je ústřední scénou filmu (nezapomenutelnou), mistrně natočenou a hlavně nenásilnou a vtipnou. Film samotný místy až příliš překypuje laskavostí, milostí a dobrotou, jakoby ani svět zlý nebyl, ale chápu to zejména vzhledem k roku vzniku. Film je pro pobavení a já se bavil dobře. 80% (29.05.2011)