Vôňa ženy

Nejprve jsem viděl americký remake Martina Bresta s Al Pacinem. Při vší úctě k velkému Alovi tento snímek Dina Risiho je o třídu výš! Jak píše uživatel Pohrobek, tvůrci se nebáli smíchat vážné téma s humornou stránkou a vyvarovat se zbytečného sentimentu, ke kterému téma přímo " svádělo ". Zatímco celý remake odtáhl Al Pacino a já si říkal, že si nedovedu představit lepší výkon, tak se musím za svá slova dodatečně omluvit Vittorio Gassmanovi, který se role slepého a na jednu ruku ochrnutého kapitána Fausta Consula zhostil s bravurou a troufnu si tvrdit, že Ala na body jednoznačně poráží, k čemuž mu také dopomohl KVALITNĚJŠÍ SCÉNÁŘ ( silněji a rozhodně lépe zpracovaný příběh ). Co stojí určitě ještě za zmínku to je povedená hudební složka, výborný výkon Alessandra Moma jako Ciciho a krásná Sára v podání Agostini Belli. A zatímco sladkobolný závěr amerického remaku byl hodně nepovedený ( což je ještě jemně řečeno), tak tento konec zapadl přesně do duchu celého snímku a byl více než jeho důstojnou tečkou. (26.10.2009)

Skutečně opravdový film, který se nebál smíchat vážné téma a nemilosrdné životní skutečnosti s působivými komickými prvky, které však příběh vůbec nebourají, nezlehčují ani nerozmělňují, a naopak mu dodávají příchuť hořké zkušenosti. Podivná cesta, kterou spolu absolvují šarmantní, ale podle svého mínění na konci života stojící, kapitán a nezkušený, idealistický vojáček snese spoustu nejrůznějších interpretací a ta zdánlivě tak důležitá slepota je odsunuta na vedlejší kolej. Mluvit tady o tom americkém slaďáku mi příjde jako urážka tohoto skvělého filmu! (27.02.2005)

Herecký koncert Vittoria Gassmana, který se jako slepý kapitán Fausto cítí být v životě "pikovou jedenáctkou", je bravurní a Gassman je v tomto filmu naopak esem Dina Risiho. Snímku dodává půvab Agostina Belli a Gassmanovi dobře sekunduje mladičký Alessandro Momo. Melodramatická komedie je skvělou Risiho výpovědí o lidském handicapu a životních zkušenostech všech lidí v okolí slepého vojáka. (20.11.2011)

Velmi pěkný film. Nějaký příběh je zde spíše podružný, ten film stojí a padá na hlavní postavě, slepci Faustovi, ve fenomenálním hereckém ztvárnění (mého velkého oblíbence) Vittoria Gassmana. On tomu filmu a té postavě dodává neuvěřitelnou životnost a zajímavost (btw. tou vitálností mi vzdáleně mi připomněl hlavní postavu Almodóvarova filmu Rozervaná objetí), strhává na sebe veškerou pozornost, a je zcela samozřejmé, že je do něj ta mladá husička Sara zamilovaná. Z toho důvodu mi závěr filmu - cca. posledních 15 minut - přišel neuspokojivý - dokud měl Fausto nad Sarou navrch, bylo vše, jak má být. Když však v závěru odchází pokořený po jejím boku - a pravděpodobně odsouzený s ní strávit zbytek života - pociťoval jsem silnou nelibost. Agostina Belli mi zde navíc ani nepřijde nijak zvlášť hezká a film by se mi mnohem víc líbil, kdyby skončil tak, že by jí sbalil Ciccio, kterému jsem celou dobu fandil - protože tak by to v životě mělo být. Btw. americký remake mě absolutně nezajímá a opovrhuji lidmi, kteří ho vynáší do nebes a ještě se netají tím, že původní snímek Dina Risiho ani neznají. (14.09.2019)

Vôňa ženy po včerajšku preberá po Poslednom skautovi korunu najhláškovitejšieho filmu všetkých čias. Sledovať film v kine a zdielať emócie s ďalšími desiatkami ľudí je neoceniteľnou pridanou hodnotou. Prečo sa nestala krásna Agostina Belli hviezdou formátu Cardinale/Lolobrigida je pre mňa veľkou záhadou. Proste treba vidieť, popisovať film je zbytočné. (10.08.2015)