Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrajú:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Starožitník Kohout není zlý člověk. Má však ideál: Být doma neomezeným pánem. Nevidí proto přání své ženy, ani to, že dcera Helena si našla ženicha, že druhá dcera se zamilovala, a že syn je vášnivý plavec. Chtěl by řídit jejich život podle svých staromódních představ. Zdenčin nápadník inženýr Bečvář však léčkou pronikne do Kohoutovy přízně (prý chce o jeho výchovných metodách napsat knihu). Starožitník mu dokonce sám nabídne Zdenčinu ruku. Do děje navíc vstupuje Kohoutův bratr, lesník, který přijíždí do Prahy na návštěvu. Shodou okolností si oba bratři vymění role a tak rodina považuje otce za milého strýčka a stěžuje si mu na jeho chování. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (149)
Pár skvělých hlášek tam sice je, jenže dívat se hodinu a půl na uřvaného Marvana je na mě fakt moc. I když není tak uřvanej jako Vlasta Burian ve filmu U POKLADNY STÁL. Potom, co vejde do cirkusu přímo ke lvovi do šapitó a když na to skončí v blázinci, tak se to zlepší. Sranda je pak výměna jeho role za strýčka, když se vymění se svým dvojčetem. Vyprsená tehdy 22letá Soňa Červená se také povedla. [4690. hodnocení, 126. komentář, 83%, 700. nejlepší film] ()
"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 ()
Keby Slavínsky dal svojmu filmu priliehavejší názov - Tatínek, mal by mladý Svěrák o pár desiatok rokov neskôr problém. Poslední mohykán je prvorepublikovejší, ako prvá republika. Ku cti mu neslúži, že som ho už videl a názov mi nič nehovoril. Ale už prvé zábery po úvodných titulkoch ma zorientovali. Marvan si film prisvojil a vytvoril nereálnu, ale dobre zapamätateľnú postavu. ()
Vzhledem k tomu, že jsem četla Tři muže na toulkách (Jerome Klapka Jerome, 1900), mnohé ze scén mě nepřekvapily. Například vynikající věšení obrazu, jako bych si znovu pročítala stránky týkající se strýčka Podgera. Proto jsem se nesmála tolik, jak jsem očekávala a vlastně jsem se docela nudila a musím, byť nerada, hodnotit průměrně. PS: Původní divadelní hra F.X.Svobody Poslední muž vnikla 1919. Nevím, nakolik se scény filmu a původní hry překrývají, ale jsou-li autentické, nemohl se Svoboda inspirovat oblíbenou četbou? :) ()
Jak jsem tomu zpočátku nedával moc nadějí, tak nakonec musím říct, že mě to nadchlo. Je to sice "jen" komedie, ale tak skvěle a vypointovaně napsaná, s tolika vtipnými scénami a s tak neskutečně charismatickým Marvanem v hlavní roli, že to nejen že funguje v rámci svojí doby, ale i teď a to bez jakéhokoli přihlédnutí. Originál jsem sice neviděl, tohle se ke mě přeci jenom dostalo o něco dřív, takže už jsem se rozhodl zůstat u remaku, nicméně výběru určitě nelituji, protože takhle skvělou komedii jsem neviděl ani nepamatuji. Už jen tím, jak skvěle napsané to má dialogy, jak to má pěkně promyšlený děj a jak se zde dokonce objevil i nejeden zajímavý a celkem i nepředvídatelný zvrat, protože třeba to, že se děj částečně přesune i do blázince, jsem opravdu nečekal a vlastně mám i pocit, že právě v těchto "překvapivých" scénách mě ten film vlastně bavil nejvíc, jelikož v sobě měl vše co mít měl a dokonce i dost něčeho navíc. Tím pádem ani nebudu mít problém si někdy doplnit i ten originál, který snad bude aspoň podobně kvalitní. Pár malých chybiček bych sice našel, ale jsou tak zanedbatelné, že ten plný počet prostě dát musím. Slabých 5* ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (4)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
Reklama