Pokušení paní Antonie

Jeden z nejslabších pamětnických filmů, který jsem viděla a to jsem jejich milovník. Herecké výkony byly divadelní, dialogy primitivně naivní, rozšafnost paní Nedošínské zacházela místy do trapnosti a hudební vsuvky byly nezajímavé a zdržující. Zápletka mohla být vtipná, ale nebyla. Jediné co se mi líbilo, byla krásná vila a dobové záběry Barrandovských teras a vltavských nábřežních plováren. (31.01.2012)

Nenáročná, srdcervoucí, slzavá, ale jinak velmi lidová zábava, film u kterého již od pár prvních počátečních minut poznáte, že ho měl na svědomí režisér Slavínský. Ano, stále stejný Slavínský jak se píše, po Zlaté Kateřině další film s jeho typickým rukopisem, kde opět svěřil hlavní úlohu bodré a pohotové Antonii Nedošínské ("české mámě" jak se ji přezdívalo), která se tu pohybuje mezi ministry, rady a bankéři, a díky své samorostlé povaze s nimi jedná tak jak ji ústa narostla a oni ji to kupodivu baští, až na pár malých výjímek hrála také pořád stejně, ale film koneckonců zachránila od úplného fiaska právě ona svým umem, že to bylo občas až trapné a únavné to tenkrát nevadilo. Slouha Kovařík se svým typickým hlasem a nějakými vtípky to tu rovněž trochu oživil, ale celkově vážně šeď a slabota, která dnes k smíchu už vážně moc není. (16.01.2011)

Nenáročná a naivní veselohra se zpěvy a romantickou pohádkou. Bodrá až drzá hospodyně Antonie Nováková (Antonie Nedošinská) dělá vše možné pro svou dceru, aby se měla v budoucnosti dobře. Je vztahovačná, ale neváhá se pro svou dceru obětovat i za cenu trapností. Její dcera Milada (Lída Baarová) je šibalka, která náhodou nachází práci u stejného zaměstnavatele, jako její matka, a která se nechává rozmazlovat dvěma muži, aby nakonec tomu úspěšnějšímu řekla své ano. Doktor inženýr Milan Domanský (Jiří Plachý), zaměstnavatel žen Novákových, se dostává až na post ministra železnic, přestává být nepřítelem žen a získává ruku Milady. Bankéř Viktor Radota (Jaroslav Gleich), věrný přítel Domanského, je tím neúspěšným uchazečem o Miladinu lásku, a navíc dodává filmu operní zpívání. Z dalších rolí tu je Domanského sluha Cyril (František Kovářík), trochu kostrbatý komik. Podprůměrný a naivní film, nadprůměrné vily. (08.02.2012)

Když se matka s dcerou navzájem zapřou. Slavínský film inscenoval v obvyklém provedení – v přepychových interiérech, s notnou dávkou svérázného humoru i elegance, a s vynikající Antonií Nedošinskou v roli jadrné hospodyně, která si všechny podmaní nejen svým kulinářským uměním, ale také prořízlou pusou a energickou vyřídilkou. U Nedošinské po právu udivuje zejména způsob, jakým dokázala svůj zavedený herecký profil pokaždé obohatit o něco nového, tak, aby se nikdy neopakovala a zůstala přitom autentická, nefalšovaná a originální. Škoda, že v tomto případě nebyli po ruce adekvátní partneři: oba pánové jsou, mírně řečeno, dřevění a Lída Baarová bývala tehdy angažována spíše pro potěchu oka. Milovníci zmizelých pražských i mimopražských lokalit ale mohou ocenit původní vilovou zástavbu na Ořechovce a luxusní prvorepublikový hotel Wagner v Jevanech. A ty politické narážky? Skvostné! A co byste dělala, kdyby byla státní pokladna prázdná? – No, vypůjčila bych si! Jako to dělají jiné státy, které si dokonce za vypůjčené peníze kupujou flinty, kanóny a eroplány! – A nechtěla byste nám říci, které státy tím myslíte? – Pánové, to na mně nechtějte! Já jsem dobrá sousedka. Já nic nepovim. (03.10.2008)

Bohužel slabota. Slibnou one-woman-show Antonie Nedošínské, které pijí krev sluha Cyril i žalující kohout, totiž pozvolna umoří sáhodlouhý a prázdný děj plný dialogů o ničem a nadbytečných písní a také nesnesitelně nevhodně obsazení Jiří Plachý a Jaroslav Gleich - nesympatičtější seladony aby člověk pohledal. Lída Baarová (která o rok dříve zářila jako děvče s čertem v těle) na to, kolik času ve filmu strávila, téměř nedostala příležitost cokoliv předvést. (30.01.2016)