The Reluctant Grandfather
Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Roman BlahníkHrajú:
Oldřich Nový, Raoul Schránil, Ferenc Futurista, František Paul, Antonie Nedošinská, Věra Ferbasová, František Krištof-Veselý, Běla Tringlerová (viac)Obsahy(1)
Továrník Richard Osten (O. Nový), který se ke svému postavení vypracoval od píky díky své pracovitosti a podnikavosti, si zásadně odmítá přiznat, že už přichází do let. Nejhorší chvíle prožívá, když pomyslí na to, že jeho syn Jiří (R. Schránil) z něj jednou udělá dědečka. A tak se Jiřímu snaží bránit v jeho milostných dobrodružstvích, a hlavně v navazování vážných známostí. Stejně tak odmítá přenechat Jiřímu vládu nad svými továrnami; sám si své bohatství totiž musel tvrdě zasloužit. Aby Jiří dokázal, že je stejně schopný jako tatínek, nechá se pod změněným jménem zaměstnat v konkurenční továrně jako obyčejný dělník. Díky pracovitosti a organizačnímu talentu to časem dotáhne až na jednoho z ředitelů. A dokonce pozná sympatickou švadlenku Toničku (V. Ferbasová), která se ve volném čase vzdělává, protože má taktéž své ambice… (Česká televize)
(viac)Recenzie (54)
Báječná veselohra s kouzelným hereckým obsazením, především Oldřich Nový válí, která bohužel trochu doplácí na hodně průměrný a lehce čitelný scénář, takže během ůvodních dvaceti minut přesně víte jak film dopadne, zkrátka ničím nepřekvapí. Nadruhou stranu viděl jsem "dědečka" poprvé a prakticky jsem se ani vteřinu nenudil a celý snímek mi rychle utekl. Mám však podezření, že při opakovaných projekcích bych se už tak nebavil. I přes tuto skutečnost "přitvrdím" a dám solidní čtyři hvězdy. ()
Film nabízí složitější zápletku, než jenom jak dostat k sobě dvě hrdličky. Zábavné hlavně bylo, jak se synek snaží dostrkat svého padesátiletého otce do důchodu. Dneska by si toho mrňouska pořídil pan podnikatel. :-) Prostě na rozdíl od jiných "propamětníků" mi přišlo, že se tam i něco řeší. Beru film jako oslavu kapitalistických úspěchů dosažených vlastní pílí. Věra Ferbasová by se nestala sekretářkou, kdyby nechodila do večerního kurzu, synáček by nedostal továrny, kdybych chodil akorát po barech. Na tohle by se měli povinně dívat pobírači dávek. ()
Další z řady protektorátních pozitivních filmů, které oslavují práci a tvrdí kapitalisté jsou hodní a citliví. Průměrný snímek tradičně zvedá hlavně bezprostřední, živelná a energií sršící Ferbasová, aby ho vzápětí trochu srazila svým "človíčku", při kterém človíčkovi naskočí husí kůže i tam, kde žádnou kůži nemá. Schránil sice hraje vynikajícího kreativního konstruktéra, pro kterého není problém stvořit z revolverů soustruh, ale obyčejnou gumičku se používat nenaučil. ()
Stejnojmenná divadelní hra Františka Zavřela bývala svého času nesmírně populární – jak by také ne, když ji na jevišti svého divadla uvedl sám Král komiků Vlasta Burian. Definitivně ji proslavil ale teprve Slavínského film, v němž se objevila jiná velká hvězda – Oldřich Nový. Že nejde o žádný duchaplný příběh, je nabíledni a pro současného diváka je ta nastavovaná kaše plná standardních dějových klišé a venkoncem nesympatických postav téměř nestravitelná. Ovšem sám Zavřel byl (a dosud je) osobnost mimořádně kontroverzní. Tento životní outsider od mládí trpěl syndromem nepochopení a své krajně pravicové názory ventiloval prostřednictvím radikálních životopisných románů (pentalogie Polobozi). Konfliktní, přesvědčený o tom, že je zneuznáván, a že v české společnosti vládnou kliky protekcionářů, z nichž ta nejsilnější sedí na Hradě. Příčiny společenského neúspěchu nehledal v sobě a ve své nedostatečnosti, ale ve svém okolí plném nepřejících protivníků a nepřátel. Možná právě to jej nakonec vehnalo mezi aktivní stoupence nacismu v okupovaných Čechách... ()
Oldřich Nový si tentokrát nezahrál velkého milovníka, ale spíše pomalu stárnoucího bohatého playboye, jehož syn mu chce dokázat, že i bez peněz a jeho jména se dokáže vypracovat na stejnou úroveň jako jeho otec. Vše se ale také točí kolem šikovných slečen a paniček, mezi nimiž hraje prim Věra Ferbasová v roli synovi milé. Film bohužel postrádá onen švih jiných velkých děl a především Raoul Schránil je sladký až běda. Celkově jde o příjemnou podívanou, která však klasikám typu Kristián nesahá ani po kotníky. ()
Reklama