Dědečkem proti své vůli
Grossvater wider Willen
The Reluctant Grandfather
Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Roman BlahníkHrajú:
Oldřich Nový, Raoul Schránil, Ferenc Futurista, František Paul, Antonie Nedošinská, Věra Ferbasová, František Krištof-Veselý, Běla Tringlerová (viac)Obsahy(1)
Továrník Richard Osten (O. Nový), který se ke svému postavení vypracoval od píky díky své pracovitosti a podnikavosti, si zásadně odmítá přiznat, že už přichází do let. Nejhorší chvíle prožívá, když pomyslí na to, že jeho syn Jiří (R. Schránil) z něj jednou udělá dědečka. A tak se Jiřímu snaží bránit v jeho milostných dobrodružstvích, a hlavně v navazování vážných známostí. Stejně tak odmítá přenechat Jiřímu vládu nad svými továrnami; sám si své bohatství totiž musel tvrdě zasloužit. Aby Jiří dokázal, že je stejně schopný jako tatínek, nechá se pod změněným jménem zaměstnat v konkurenční továrně jako obyčejný dělník. Díky pracovitosti a organizačnímu talentu to časem dotáhne až na jednoho z ředitelů. A dokonce pozná sympatickou švadlenku Toničku (V. Ferbasová), která se ve volném čase vzdělává, protože má taktéž své ambice… (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
Komedie, která bohužel nedosahuje kvalit "pamětnických" klasik a kromě možnosti setkání s předválečnými oblíbenci toho moc nenabídne. Chybí mu typická jiskra, humor je nevyrazný, dobového kouzla pramálo a zbytek je až příliš naivní. Ovšem, i když je to podívaná kterou čas dohnal stejně jako továrníka Ostena, stále je to pohodovka, která neurazí a zaručeně potěší víc než současné české pokusy o komedii. ()
Stejnojmenná divadelní hra Františka Zavřela bývala svého času nesmírně populární – jak by také ne, když ji na jevišti svého divadla uvedl sám Král komiků Vlasta Burian. Definitivně ji proslavil ale teprve Slavínského film, v němž se objevila jiná velká hvězda – Oldřich Nový. Že nejde o žádný duchaplný příběh, je nabíledni a pro současného diváka je ta nastavovaná kaše plná standardních dějových klišé a venkoncem nesympatických postav téměř nestravitelná. Ovšem sám Zavřel byl (a dosud je) osobnost mimořádně kontroverzní. Tento životní outsider od mládí trpěl syndromem nepochopení a své krajně pravicové názory ventiloval prostřednictvím radikálních životopisných románů (pentalogie Polobozi). Konfliktní, přesvědčený o tom, že je zneuznáván, a že v české společnosti vládnou kliky protekcionářů, z nichž ta nejsilnější sedí na Hradě. Příčiny společenského neúspěchu nehledal v sobě a ve své nedostatečnosti, ale ve svém okolí plném nepřejících protivníků a nepřátel. Možná právě to jej nakonec vehnalo mezi aktivní stoupence nacismu v okupovaných Čechách... ()
Absolútna scenáristická naivita spojená s tou hereckou, ale učarovalo mi to. Medzigeneračné nezhody a súperenie sú v podaní Nového takmer ako zo súčasnosti, tie dlhé monológy s Fordom, Napoleonom a Baťom síce predĺžili film, ale stáli za to. Nad vývojom príbehu v druhej polovici už bolo málo sa čudovať, dalo sa to čakať od protektorátnej komédie, kedy bol neskonalý optimizmus povinný. ()
Tento typ filmů, jakkoli může být naivní a jednoduchý, mě oslovuje. Navodí totiž příjemnou atmosféru, a to není málo. K tomu s přítomnosti mých oblíbených herců - O.Nový, R. Schránil, A.Nedošínská, ..., a především nedoceněný "žabec českého filmu" Věra Ferbasová. Ona byla sluníčko, i když své role pojala často podobným způsobem. Při sledování těchto filmů mi je dobře... ()
Nový a Slavínský na sebe moc štěstí neměli. Ve filmu je sice troška nadsázky a humoru (hlavně spojený Paulem a Kryštofem-Veselým), ale celkově se film spíše vleče a někdy i štve (velice směšna kariéra Raula Schránila, aneb jak být rychle ředitelem z dělníka pomocí pouze své píle a talentu). Zbylé postavy jsou tipické postavičky, jaké se tehdy psali jak na běžícím pásu (Ferbasová se mě zde vůbec nelíbila a ani se na tu postavu nehodila). Celkově se jedná o zcela průměrnou, ale profesionálně odvedenou tehdejší komedii. ()
Reklama