Divoké včely
Wild Bees
Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHrajú:
Zdeněk Raušer, Tatiana Dyková, Marek Daniel, Vanda Hybnerová, Pavel Liška, Eva Tauchenová, Josef Polášek, Zuzana Kronerová, Jaroslav Dušek, Cyril Drozda (viac)Obsahy(1)
Celovečerní debut Bohdana Slámy Divoké včely je už druhým autorovým titulem v české distribuci. Společnost CinemArt totiž uváděla v kinech i jeho absolventský středometrážní snímek Akáty bílé. Slámova hořká komedie je výjimečná tím, že poprvé od roku 1989 přivádí na plátno vesnické hrdiny a zasazuje je do autentického vesnického prostředí. Tématem vzdáleně připomíná Feničův Džusový román (1984) a způsobem zpracování nezapře inspiraci formanovskými filmy šedesátých let a poetikou Saši Gedeona... Osmnáctiletý Kája bydlí ve vesnici kdesi na severní Moravě s otcem-filozofem a s energickou babičkou. Pracuje se ženskými v lese a tajně zbožňuje svou vrstevnici, prodavačku v místním krámku Božku. Ta však chodí s frajírkem Laďou. Když do vesnice přijede z Prahy Kájův starší bratr Péťa, který se živí jako cesťák, začnou se vztahy mezi jednotlivými postavami proměňovat. Zatímco Božka, pociťující snad nejvíce vesnickou nudu a beznaděj, nakonec zůstává, Kája, který přišel o panictví, odjíždí s bratrem... Jednoznačným kladem snímku je důraz na realitu dnešního života na vesnici. Autentičnost prostředí i charakterů však nemůže vyvážit vágnost scénáře, který postrádá silný příběh a nahrazuje jej tříští epizod. Snad z obav před přílišnou syrovostí reality opatřil tvůrce téměř všechny hlavní postavy značnou dávkou nesmělosti, ostýchavosti a osamělosti. Zbytečně tak ohlazuje hrany, jež jsou v dnešní době na venkově značně ostré; také vztahy mezi lidmi tam jsou vesměs tvrdší. Zásadní obraz venkovského života mladých lidí, tedy pocit frustrace a zároveň odevzdanost osudu bez vůle hledat jiný životní styl, však jistě odpovídá skutečnosti... Snímek se natáčel v Jiříkově na Bruntálsku, v kraji bývalých Sudet s vysokou nezaměstnaností. Vedle známých i méně známých herců tu vystupují i místní obyvatelé, k nimž patří i představitel Káji. Název Divoké včely (ty se objevují ve filmu jen ve zvuku lesa), souvisí podle tvůrce s tajemstvím, s neklidem a touhou... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (275)
Jackson Liška a jeho Pepsi... ()
Po třiceti letech bydlení ve městě jsem se před pěti lety přestěhoval na vesnici a přesně chápu co se nám pan Sláma snažil ukázat. I když samozřejmě ta sociální vyloučenost jaká, je ve „Slámovkách“ tak očividná, není (alespoň v mém případě) namístě, tak platí, a film to ukazuje, – vesnice je jinej svět! Na čem film staví to jsou herecké výkony – bomba! PS: Nenapadlo Vás při sledování filmu, že Liška musí být s Majklem nějak příbuznej? ()
Bohdan Sláma a jeho obyčejné osudy obyčejných lidí na obyčejných sídlištích či na našem veskrze obyčejném venkově. Vše však neobyčejně podáno, prakticky až se stoprocentní přesností a vypovídající hodnotou. Není v ČR lepšího režiséra, který si dokáže lépe poradit s charaktery postav (ve filmu podloženo nehercem Zdenkem Raušerem), který Vám je tak silně dostane pod kůži. Divoké včely nastavují poměrně vysokou laťku. Věřím, že se nikdy Bohdanu Slámovi nepodaří podlézt. ()
Kdyby Dostojevskyj viděl Divoké fčely muselo by ho to inspirovat k Běsům 2. Bezkonkurenčně největší sračka jakou jsem se pokoušel shlédnout, protože to bylo nejenže nedívatelný, ale ono to dokonce bylo nedodívatelný. upřímné tfujtajbl ()
Česká klasika. :) ()
Hodně realistické, pravdivé a vypovídající o životě na zapadlé vesnici. Film se mi ani tak nezalíbil. Jednu hvězdičku dávám za Tatianu Vilhelmovou, druhou za Pavla Lišku, třetí za .... třetí už není komu udělit. ()
Divoké včely jedou na podobné psychotické náladě jako Štěstí (vidíte, teď nevím, co bylo dřív a jsem línej se podívat, abych pak mohl machrovat, jak vím o každým filmu, kdy vznikl) s tím, že má pro mne výrazně slabší příběh a figury a tak ve mně zůstává vlastně jen ten depresivní pocit totálně zabitého života kdesi v bývalých Sudetech. Jasně, ten pocit by se naprosto změnil, kdyby kamera nasnímala krásnou krajinu okolo, postupně opravované pomníčky, kapličky nebo luxusní autobusy ČSAD, které dneska jezdí už do každé samoty - něco o tom vím, taky v těch Sudetech žiju - ale na druhou stranu beru každé umělecké dílo, které má silnou atmosféru a něco zhmotňuje, což se Bohdanu Slámovi povedlo na jedničku. A okresního Májkla Džexna snad ani nemusím zmiňovat, neb o kultech se nediskutuje, kulty se vzývají !!! ()
Klobouk dolů před takovýn debutem. Sláma dokázal vylíčit neradostné prostředí vesnice v podhůří způsobem, který neuráží, neděsí, nepohrdá, nevysmívá se, ale ani nevzbuzuje lítost. K lítosti je třeba porozumění a životu v zapadákově uprostřed Evropy ve 21.století může městský intelektuál porozumět jen těžko. Sláma umí tím tématem aspoň zaujmout a ve svých dalších filmech se v tom vylepšil, když se víc soustředil na jednu konkrétní situaci, která život na vsi rozvíří. Jeho konkurence v obdobném prostředí (Václav, Díra u Hanušovic, Šejdrem, Muži v říji) nahrazuje jemnost obhroublostí (ať už humorně nebo depresivně laděnou), získá tím jiné publikum, asi trochu větší, ale nevěřím, že si na ně někdo po 20 letech vzpomene. Slámovy filmy myslím přežijí, a nejen jako dokument doby. ()
Poetika českého Vidlákova, spousta postaviček, některé sympatické, jiné méně. Líbila se mi třeba matka, která chodila protáčet automaty - ne jen ta postava, ale i její herectví. Dobrý byl Dušek, Daniel i Liška. Neherectví hlavní postavy bylo patrné, ale možná to byl záměr. Sledovat celou tu vesnickou sešlost mě bavilo, ale být jedním z nich bych nechtěl. ()
20 let starej film a je stále aktuální. Film jak lidé žijí v “duchovním světě” v oblasti nízkého Jeseníku. Kdo může ten uteče, svět se mu rozjasní nepotřebuje kouřit ani pít. Zbytek pracuje a žije tak jak divoké včely, kraj jako stále bez ducha snad pomsta po odsunutých Němcích, nejde tu o chudobu materiální ale o duševní. Spokojení obyvatele tu ale jsou hajnej ( místní honorace), Laďa kulturně uspokojený Jackson apod. Myslím že se v tom kraji okolo Jiříkova duchem nic nezměnilo a stále tam je génius loci ()
Moc se mi to nelíbilo. Takovou vesnici jsem v ČR asi ještě neviděla. Vypadalo to spíš jak cikánská osada než česká vesnice. Konec jsem Moc nepochopila. ()
Vždycky je dobré vidět, že se má někdo ještě hůř než já. Obyvatelé vesnice z tohoto filmu se tak mají. A je to naprosto uvěřitelné. Ukázat reálný obraz českého venkova se vším všudy se za dlouhá léta české kinematografie podařilo málokomu. Jistě Formanovi hasiči, Svěrákova Vesnička a Troškovo Slunce (1+2), ale to jsou klasiky. Nesmím zapomenout ani na sérii z Pálavic. Zde se díváme trochu alternativním a úspornějším směrem, o to je zážitek však syrovější a působivější. A velmi oceňuji zapojení neherců. Dialog o potřebě vertikality ve mně zůstane navždy. ()
Lehce bizarní film, z vesnického prostředí ve kterém se nám Bohdan Sláma po několikáté snaží ukázat, jak lidé z Prahy vnímají vesnici. Film jde velmi po povrchu, a charaktery postav jsou ploché a celkový dojem z filmu působí pouze jako vycpávka prázdného místa v programu. ()
S chutí jsem se na to podíval po létech znova. Pro pohoršené diváky podotýkám, že to není obraz venkova, ale zastrčeného koutu někde v pohraničí, kde v devadesátkách po zkrachování textilek a nevím čeho všeho ještě, tam byl jen zmar - a samozřejmě mládežníci, kteří se lépe učili se odstěhovali do Prahy, nebo alespoň do Brna a dnes jsou z nich kádři. ()