Hamilton

Geniálna adaptácia životopisu otca zakladateľa USA, zbásnená do neskutočných veršov a rapov, s fantastickými melódiami, výborne vyskladaným librettom a pravdaže prvotriednymi tanečníkmi, hercami a spevákmi odvážne namixovanými z rôznych rás a národností. Bez akéhokoľvek preháňania Hamilton nie je len najúspešnejším a najlepšie hodnoteným muzikálom za niekoľko desaťročí, ale dozaista bude raz považovaný za jedno z najvýznamnejších umeleckých diel svojej doby. Lin-Manuel Miranda, ktorý to sám celé napísal, je génius. The world is gonna know your name! (14.07.2020)

Nejsem velkej muzikálovej fanda, ale i já poznám, že Hamilton je vybroušenej diamant. Převést politický, na zdrojích postavený, příběh o otcích zakladatelích do textů písniček, kde každé slovo má význam vyžadující soustředěnost publika, by samo o sobě stačilo. Ale Miranda dokázal tu historii oživit a vtělit do příběhu aktéra, kterého historie prakticky zapomněla. Chytře postavil proti rozhodnému muži, který chce řídit tok historie, do opozice stejně schopného aktéra, který ale nemá žádný názor, za nímž by chtěl pevně stát, a jenom čeká na příležitost. To, že každé dějství začíná jejich setkáním, je perfektní strukturní volba, díky níž má finále potřebnou sílu. Je pravda, že první rapem (!) nadupaná polovina je z muzikálového hlediska fortelnější a jaksi zajímavější, kdežto druhá hudebně ztrácí dech. Ale to se zdá být přiměřená daň životopisnému příběhu, který chce Miranda vyprávět. Dalo by se ještě vypíchnout mnohé detaily - třeba melodické nápěvy spjaté s vyslovením jmen klíčových aktérů, které se jako drobné refrény prolínají každou skladbou, v níž se daná postava objeví; nebo třeba fakt, že otrokáře Jeffersona hraje černoch - ale to už jsou jen takové třešničky na dortu... Těším se na druhé shlédnutí. (26.12.2020)

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju. (15.07.2020)

Dá se diskutovat nad tím jestli pouhopouhý divadelní záznam nesnižuje zásadní dojem z představení a nevyplatí se skutečně radši nezajet třeba na Broadway a utratit za ten nejlepší možný zážitek skutečně zhruba 250 dolarů (tedy zhruba 6000 Kč+ cestovné). Jsou ale takové divadelní záznamy, které přece jen dokážou zachytit původní divadelní představení naprosto famózně i když v tom hraje fakt spíše to, že původní divadlo je už tak silný zážitek, že následně funguje i na malé obrazovce. Dokonalým příkladem za všechny je třeba záznam z irského Lord of the Dance, aktuálně se poté s velkou peckou vytasil Disney+. Muzikál Hamilton je totiž naprosto parádní zážitek, který má už teď potenciál zůstat muzikálem roku. Muzikál Hamilton vznikl dle knihy Alexander Hamilton od spisovatele Rona Chernowa a na Broadwayi se hraje už od roku 2015 přičemž dodnes patří mezi nejvíc do nebes vynášené broadwayské představení. Za hudbou, texty a představením hlavní role poté stojí talentovaný Lin-Manuel Miranda a stvořil opravdu jeden z nejpamětihodnějších muzikálů dost možná v celé historii lidstva. I přesto, že muzikál pojednává o historických událostech z 17. a 18. století je v muzikálu často používán hip hop. I přesto, že na první zjištění může takhle kombinace působit jako vražedná je ve finále tahle riskantní varianta ve finále skutečně svěží a především Miranda a spol vrací hip hopu zašlou slávu, protože projev obsazení muzikálu je prostě výborný a tahle skutečně potencionálně riskantní volba je ve finále sázka na nejistotu, která se přece jen vyplatí. V muzikálu je postupně ukazován vývoj USA a jedná se o zajímavé téma, které naštěstí Miranda dokáže bravurně vytěžit. Obsahuje důležité myšlenky, dokáže kombinovat humorné i dojemné momenty a překvapivě dokáže překvapovat i ve velmi známých známých momentech a především je ve finále dost možná i více aktuální než by se mohlo zdát. Hamilton je originální, strhující a naprosto výborný. Jeden z nejlepších muzikálů posledních let a důkaz toho, že i divadelní záznam může mít své specifické kouzlo pokud je divadelní muzikál tak parádní, že vám nevadí, že ho vlastně nevidíte na živo ale pouze ze záznamu. Miranda si oficiálně zajistil pozici jednoho z nejzajímavějších muzikantů současnosti a snad se ještě někdy nějaký jeho muzikál bude moc Hamiltonovi alespoň vyrovnat. Překonat Hamiltona totiž bude něco víc než jen velmi obtížné..... (08.07.2020)

„Hamilton,” Alexander, o ktorom bohužiaľ vznikol tento extrémne (z)idealizovaný, broadwayský a hip-hopový muzikál z divadla Richarda Rogersa, v júni 2016, v New Yorku, vypovedajúci o politickej osobnosti, ktorého (všetci) považujú za jedného z »Otcov zakladateľov Spojených štátov amerických« + stal sa vôbec prvým ministrom financií počas úradovania prezidenta Georgea Washingtona, ináč syn bohatého otrokára, ktorý svoje rozsiahle pozemky ukradol indiánom, pričom jeho potomok kupčil s pôdou a otrokmi, ktorých dokonca i za taký obyčajný rum vymieňal. A to že taký Manhattan « odkúpil » farár Peter Minnewit za smiešnych 60 guldenov, čo sa rovná 24. dolárom, totižto, práve o týchto súvislostiach sa nikto nikdy absolútne nezmienil, pretože divadelní herci boli tak neuveriteľne zažratí iba sami do seba, že úplne zabúdali na svoje skutočné dejiny, ktoré ani zďaleka nie sú také (z)romantizované, ako sa snažil do úmoru prezentovať Lin-Manuel Miranda a jeho spolok, za čo mu ešte natešené publikum poriadne (za)tlieskalo ! A čo bolo na tom najhoršie je to, že som sa musel tomu prizerať 2 a pol hodiny, čo nikomu, ani tomu najhoršiemu nepriateľovi, neprajem, a ak by teraz niekto namietal, že som to mal skrátka hneď po dvadsiatich minútach vypnúť, to by sa mi vonkoncom nerátalo, veď akoby som mohol potom napísať takúto »priaznivú« recenziu, však ? Odporúčam každému, kto chce byť (o)klamaný... ?! PS: Ani vskutku prepracovaná choreografia ma nemôže nijako obmäkčiť, alebo zapálený Miranda, tiež ! (10.01.2021)