Réžia:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrajú:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Major Haluška zvaný Terazky, kapitán Ořech, poručíci Hamáček a Troník, nadporučík Mazurek, kapitáni Honec a Hořec. Kto by ich nepoznal? Sú takí absurdní a predsa takí skutoční. Každý, kto bol na vojne, niektorého z nich stretol, ale skutočne nesmrteľnými sa stali vďaka slávnej rovnomennej knihe Miloslava Švandrlíka. Rovnako tak slobodník Halík, uvedomelý Dušan Jasánek, kulak Vata, zlodej Ciml, vojak s modrou krvou Šternberk, maliar Vločka alebo buržoázny živel JUDr. Macháček. Tí všetci sú svojráznymi figúrkami Švandrlíkovej knihy, rozprávajúcej s humorným nadhľadom o neveselých, často tragických osudoch príslušníkov Pomocných technických práporov (PTP), svojráznej zložky našej ľudovej armády v päťdesiatych rokoch. Príbeh, ktorý je mozaikou tých najneuveriteľnejších príhod, sa začína vo chvíli, keď k 66. pomocnému technickému práporu v Zelenej Hore nastupujú nováčikovia a medzi nimi asistent réžie Roman Kefalín, ktorý sa stáva pozorovateľom absurdného diania, organizátorom verejnej estrády s recitáciou pokrokových básní, chovateľom erárnych prasiat, zbehom a nakoniec nepriamo tiež príčinou katastrofy v podobe generálskych previerok. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (593)
Nemůžu nezmínit úplně skvělé herecké obsazení od Ondry Vetchého , Pavla Landovského přes Schmitzera, Donutila, a dalších vynikajících herců včetně pana Rösnera . Tím je tak trošku určeno, že tento film prostě nemůže být nezábavný. Je to velmi zábavný pohled na depresivní 50 léta a jednotky PTP.Opravdu ABUSRDNE .Čo bolo to bolo terazky se jsom vděčným divákom Černých Baronů . ()
Divácky vděčná adaptace a velký konkurent Dědictví Věry Chytilové v průměrném počtu používaných hlášek na minutu filmu. Spíše sladký než hořký pohled na oddíly beze zbraně z dob naštěstí minulých zaštiťuje skvělý herecký ansámbl se Schmitzerem v čele. Ptáte se proč? Protože mi za hodinu jede vlak, vole.. ()
Na Černé barony a jejich satirickou atmosféru se opravdu velice hodí slovo "absurdní", jenž se ve snímku párkrát mihne a pravděpodobně může (nebo nemusí) vystihovat poměry v PTP. Člověk znal již před zhlédnutím nejednu kultovní hlášku, jež zde zazněla - ať už šlo o Donutilovy "záludné" kontrolní otázky či Žižku se samopalem. Herecké obsazení bylo velmi dobře zvolené - nejvíce mě pobavili Pavel Landovský, Jan Kraus a Jiří Schmitzer. I přes všudypřítomný humor a nadsázku mě z dějové linie s Josefem Dvořákem zamrazilo. ()
Rozhodně humorem překypující záležitost, s perfektními herci. Realita byla rozhodně více než dramatická a služba u PTP praporu byla skutečně za trest. Sám J. Schmitzer dodává, že by raději dramatické ztvárnění, no...dočkal se v BUMERANGU. Obraz doby je, až na zmíněnou dramatickou část, určitě povedený a herci jsou rozhodně základem kvality filmu, který stojí na skvělé předloze. Jednoduchá švejkovina, která na český národ působí více než cokoli jiného. I tuto skutečnost lze přičíst k všeobecné oblibě filmu a hlášek v něm padajících. Nádherný a atmosféry dokonale sedící hudební doprovod jednoho z geniálních skladatelů československé kinematografie L. Fišera, je jistě také raritní záležitost. Jedno z prvních vypořádání se s minulostí humornou formou může, možná, působit i jako malá kompenzace pro všechny, kteří vojnu u PTPáků přetrpěli. ()
Fakt výbornej film s miliardou výbornejch hlášek. Atmosféru zahnívajícího komunismu se opravdu podařilo skvěle vystihnout. Všichni herci zahráli přesně, ale Landovskej to zahrál opravdu brilantně, a ta jeho slovenština mě vždy spolehlivě rozesmála. Bronislav Poloczek s moraváckym přízvukem taky perlí a Václav Postránecký dělá ve scéně prohlídky nástupu nehorázně vtipnou držku. Fakt skvělej film. ()
Galéria (4)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (53)
- Kniha, která složila jako předloha filmu, je „Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky“. V Čechách vyšla poprvé až v roce 1990. Čepička, tedy Alexej Čepička, byl tehdejší ministr národní obrany. (sator)
- Autor předlohy Miloslav Švandrlík nikdy u Pomocných technických praporů nesloužil. Roku 1953 narukoval do nástupnické organizace Technických praporů (TP). V těchto zařízeních již však byli přítomni i politicky spolehliví a celkové poměry byly snesitelnější. (sator)
- Miroslav Donutil (Troník) na vojně nikdy nebyl. Svou postavu tak založil na vyprávění kamarádů a jednom z našich tehdejších diplomatů, který šišlal. (dandy11)
Reklama