Festival pána Rifkina

Na Allenovi jsem nebyla v kině roky a jasně, pokud jeho tvorbu známe, můžeme zcela férově podlehnout dojmu, že nás stařík asi težko překvapí, přesto mi to sedlo, zajímalo mě to, smála nahlas, laskavé, tradičně sebeironické, plus romantika a sny, Christopher Waltz vystřížený ze Sedmé pečeti vyloženě zabil, hodnocení možná mírně nadsazuji, ale činím tak radostně, přišlo mi to jako osvěžující Woodyho epizodka, která spoustě lidem nedá nic, no mně nečekaně dobře padla. Hláška, že by Ježíš, jako syn tesaře neměl vstávat z mrtvých na Velikonoce, ale na Svátek práce, mi byla vyloženým políčkem, protože si říkám, jaktože jsem na cosi tak logického dávno nepřišla sama? :) (03.10.2021)

Zrovna Allen rozhodně nemusí nikomu nic dokazovat, ale závěr jeho kariéry je ve znamení značného ústupu ze slávy. Strašně se opakuje a recyklace některých témat je přímo otravná. Obsazení Wallace je pak střelou úplně mimo a jeho spárování se stále žhavou Gershon je komedie i sci-fi zároveň. V závěru se dostaví klasická otázka. To je jako všechno? (19.08.2022)

Tell us what we should run to watch up here. / "Chūshingura" by Inagaki. / Who is in it? / Uh, Yūzō Kayama and Tatsuya Mihashi. Yasumi wrote the script. Toshio Yasumi. There's also "Kagemusha". And music by Shinichirô Ikebe. Je smutné, když zasloužilý filmař, tolik pyšný na nedotknutelnou tvůrčí svobodu, točí cosi velmi podobného promovideu turistické destinace a filmového festivalu (které vlastně nesnáší): But... film festivals are no longer what they were. Allenův hrdinný pokus vytlouct z toho [možná posledního] pokusu vlastní film vyšel tak napůl. Reklamní dojem záběrů San Sebastianu nevyznívá zdaleka tak upřímně, jako dávné pocty Manhattanu. Nelze se zbavit dojmu, že Wallace Shawn dostal hlavní roli ve filmu jako projev vděčnosti - Allen ve své autobiografii Mimochodem herce výslovně jmenuje jako jednoho z nemnohých, kdo se ho veřejně zastal v kauze údajného zneužití dcery Dylan Farrow. Kdyby ale nebylo jemnější rtuťovistosti oproti originálu a tlumené melancholie, která fyzicky výrazného herce obestírá, snad byste si ani nevšimli, že to není Woody. Roli při obsazení hrál nejspíš i příznivý věk představitele - svůdci Shawnovi je 'pouze' sedmdesát šest a jeho balení iberských MILFs je mnohem věrohodnější, než kdyby se ho dopouštěl čtyřiaosmdesátiletý Woody. I přiznivec současného filmu a který respektuje roli toho, čemu se v angličtině říká souhrnně politics, asi uzná, že na stesku po starých dobrých časech něco je. Hlavní hrdina Mort, který si pomalu uvědomuje, že ho víc než vlastní průměrné literární pokusy bavilo učit o filmu, umísťuje své úvahy do kulis klasik svých oblíbenců: Truffaut, Lelouch, Buñuel, Goddard, Fellini, Bergman (možná i že i jistý Allen). Černobílé citace interpretované v duchu allenovsky absurdních scének jsou originalitou záměru v ostrém kontrastu s šablonou zbytku filmu. Škoda, že nebylo Allenovi umožněno natočit celý film výhradně touto metodou - to by byl skutečný nářez. Mort's only sin is - that he likes movies with subtitles. (07.11.2021)

Typická Allenova pohodovka, nič viac, nič menej. Typická hudba, konanie postáv a vtelenie sa samotného Allena do hlavnej postavy. Allen rieši krízu veľmi pokročilého veku, vzťahy a snahu naštartovať sa znova. Ale už má dávno po osemdesiatke, možno by mal začať už myslieť aj na iné, lebo čas nezastavíš. Gina i Elena ale výborne zvolené dámy v zrelom veku, ktoré vyzerajú zachovale. Teda najmä u Giny urobili chirurgovia kus dobrej roboty. (30.07.2022)

Pokud Festival pana Rifkina skutečně znamená tvůrcovo ,,labutí píseň,, , musíme se na ten film dívat dvěma páry očí. Diváckým a tvůrčím. Ten divácký pohled bude z valné většiny tedy asi velmi podobný, tedy plný zmaru a zklamání, plný citací, jak se Woody již stále jen opakuje, ne-li až vykrádá, jak je to celé vlažné, nezáživné, plné otřepaných dialogů, a tak podobně, no a já s tím v podstatě i souhlasím. Jenže když to skutečně zvážím právě i z pohledu pana Allena, nejednomu musí dojít, jak osobitě a zároveň rafinovaně se tímto filmem dokázal rozloučit. Festival pana Rifkina totiž není tentokrát jako obvykle primárně jen o mezilidských vztazích, ale spíše o naprosté lásce a oddanosti světu filmového umění. Veškeré postavy tak sice na první pohled mluví o sobě, o partnerech, o vztazích a o životě, jenže vše to dělají právě prostřednictvím klasických filmových děl a jejich tvůrců, čímž v podstatě právě Allen dává na všeobecné vědomí, k jakým filmům a režisérům celou svou kariéru vlastně vzhlížel a chtěl jim právě prostřednictvím tohoto snímku vzdát svůj hold. To, že pak film samotný zrovna nepředstavuje žádnou hitparádu zábavnosti a přesvědčivosti je sice bohužel velice nemilý fakt, ale minimálně publikum, které Woodyho celoživotní tvorbu obdivuje, by mu to mělo jistě odpustit a film si mimořádně užít, jelikož jsem přesvědčen, že právě tento snímek je možná jeho největší srdcovka. Jinak si nemohu ještě odpustit poznámku k obsazení Wallace Shawna do ústřední role, jelikož to je jako vážně kardinální castingový přešlap, ten chlap je fakt šílený zjev, nabízející jen naprosto nepřesvědčivý, až odpudivý herecký výkon, na druhou stranu, stále neuvěřitelně sexy šedesátka Gina Gershon a více než půvabná Elena Anaya to sakra vyvažují, ale opakuji, ten Shawn je vážně extra rušivý element, který celému filmu hodně zavařil. (05.09.2022)