Posledný tanec

Basketbal šel vždy mimo mě, ale Jordanovi a slavné éře Chicaga Bulls nešlo uniknout. Astronomické hodnocení dokumentu má samozřejmě příčinu v množství uctívačů Jordana, kteří ho považují za nejlepšího sportovce všech dob. Nebudu se pouštět do nějakých soudů, protože jeho dominance byla tak působivá, že je to klidně možné. Nebojím se tvrdit, že diváci, kteří neumí nazpaměť historii NBA a Jordanův životopis, si to užijí více, protože mnoho detailů a zvratů pro ně bude vlastně nových. (31.10.2021)

Vůbec bych se nedivil, kdyby se nakonec Poslední představení v místním žebříčku vyhouplo úplně na příčku nejvyšší. I když ho nelze brát jako čistokrevný seriál, ale spíše jako dokumentární ságu. Ságu o asi nejlepším basketbalistovi historie, alfa alfě, černému Ježíšovi, Michaelovi Air Jordanovi, který tenhle na první pohled "tuctový" sport dokázal v dobách své největší slávy zpopularizovat tak, že se z něho stal jeden z nejznámějších lidí na zeměkouli. Těchhle deset dílů sleduje jeho basketbalové začátky, vítězství a prohry, jeho draft do NBA a pak hlavně jeho působení v týmu Chicago Bulls, kde se zapsal nesmazatelnou stopou a postupně během let pomohl tenhle průměrný tým vyzdvihnout až na úplnou špici NBA a vybojovat hned několik ligových titulů. Samozřejmě, že už je to přes dvacet let a všechno jsem si nepamatoval, proto jsem byl moc rád, že jsem si to po tak dlouhé době zase trošku osvěžil. A musím teda říct, byla to jízda! Hlavně poslední zápas a poslední minuta, to je něco, co se jen tak nevidí a teď už můžu s klidem říct, že ani nezapomíná. Možná byl Michael Jordan až moc tvrdý ke spoluhráčům, občas sázel, nebo měl jiné neřesti, ale to je mi dnes úplně jedno. Pro mě bude navždy spjat jako basketbalista, který udělal pro zviditelnění toho sportu víc, než kdokoliv jiný před ním. A to je pro mě osobně ta nejlepší vizitka. (19.05.2020)

Poslední představení je naprosto precizní dokument, který svým obsahem a zpracováním jen těžko hledá konkurenta. Člověk by řekl, že Netflix na této minisérii pracoval už od samotného začátku, že záběry z poslední sezóny jsou dělané přímo Neflixem za účelem vydání naprostého masterpiecu v době coronavirové, v době, kdy jsme bez sportu. Ale tohle dílo ani nepotřebovalo gradování a užitek z faktu, že sport je momentálně nedostatkovým zbožím. Jde prostě a jednoduše a vybroušený skvost. (22.05.2020)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)

Neuvěřitelná záležitost. Dramaturgicky naprosto brilantně vystavěná dokumentární série, ve které všechno perfektně sedí. Plná strhujících - nejen sportovních - momentů, ale i dojímavých scén. A to vůbec nezmiňuju střihové montáže ze zápasů, naprostá slast. V The Last Dance si Netflix sáhnul na svůj vrchol, obzvlášť pak ve finální epizodě, která je asi tím nejlepším, co jsem v tomhle žánru viděl. Kdybych mohl, dám i 10 hvězd. (19.05.2020)