Posledný tanec

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)

Vůbec bych se nedivil, kdyby se nakonec Poslední představení v místním žebříčku vyhouplo úplně na příčku nejvyšší. I když ho nelze brát jako čistokrevný seriál, ale spíše jako dokumentární ságu. Ságu o asi nejlepším basketbalistovi historie, alfa alfě, černému Ježíšovi, Michaelovi Air Jordanovi, který tenhle na první pohled "tuctový" sport dokázal v dobách své největší slávy zpopularizovat tak, že se z něho stal jeden z nejznámějších lidí na zeměkouli. Těchhle deset dílů sleduje jeho basketbalové začátky, vítězství a prohry, jeho draft do NBA a pak hlavně jeho působení v týmu Chicago Bulls, kde se zapsal nesmazatelnou stopou a postupně během let pomohl tenhle průměrný tým vyzdvihnout až na úplnou špici NBA a vybojovat hned několik ligových titulů. Samozřejmě, že už je to přes dvacet let a všechno jsem si nepamatoval, proto jsem byl moc rád, že jsem si to po tak dlouhé době zase trošku osvěžil. A musím teda říct, byla to jízda! Hlavně poslední zápas a poslední minuta, to je něco, co se jen tak nevidí a teď už můžu s klidem říct, že ani nezapomíná. Možná byl Michael Jordan až moc tvrdý ke spoluhráčům, občas sázel, nebo měl jiné neřesti, ale to je mi dnes úplně jedno. Pro mě bude navždy spjat jako basketbalista, který udělal pro zviditelnění toho sportu víc, než kdokoliv jiný před ním. A to je pro mě osobně ta nejlepší vizitka. (19.05.2020)

Aneb kterak bylo těžké být (s) Michaelem Jordanem. Ne, nejde o dokument přinášející šokující informace či odvrácenou tvář legendy. Ne snad, že by se to kontroverzím jakkoli vyhýbalo (a že jich bylo sakra hodně), ale vše co zde padne, se dávno ví; ať již ve vztahu k Jordanovi, spoluhráčům, manažerům či médiím. I ty stovky hodin dosud nezveřejněného materiálu z poslední sezóny jsou chiméra, jelikož 99 procent z nich jsou nic neříkající záznamy tréninků. Ne, pořád platí, že Jordan si nepouští média k tělu, pořád platí, že nemluví o manželkách, dětech, businessu a takřka čemkoli jeho se týkajícím. Přesto (na něj) jde o nezvykle otevřenou zpověď. Čím je tedy Poslední představení výjimečné? Ničím. Nemá společenský přesah Sunderlandu či nesportovní přitažlivost duality Kapadiova Maradony. A přesto je tu jeden drobný detail, který to povyšuje na piedestal sportovních dokumentů. A sice způsob jakým je to celé podáno, jak neopakovatelně strhující, informativní, emotivní a nepřekonatelné to je. Nejde totiž o nic více/méně než o drobnokresebnou rekapitulaci kariéry ikonické über legendy, která dala ruku v ruce vzniknout legendě mezi týmy. A že se na ploše bezmála devíti hodin utvrdíte v přesvědčení, že Michael byl nesnesitelně soutěživý ve všem co dělal, šel pragmaticky (či chcete-li arogantně, sviňácky a tyransky) přes mrtvoly a rozhodně v nárocích na sebe či ostatní nedělal sebemenší smířlivé kroky? Well, that´s you, because you never won anything. (19.05.2020)

Jeden z nejlepších dokumentárních, sportovních a vůbec televizních pořadů všech dob. Protože tohle se stalo a Michael Jordan je dodnes jen jeden svého druhu. Pro ty (tedy minimálně mě), co vstávali v devadesátkách v jednu ráno, ladili TVP1 a učili se polštinu na finálových sériích s Michaelem Jordanem, je The Last Dance sedmým vítězstvím Chicago Bulls. Obrovská radost, že to vůbec vzniklo. Na prvním místě ze všeho, co tvoří tu kvalitu, radost z tlaku na pilu a snahu o dokonalost - v dokumentu i ve skutečnosti. Jordanova a Bulls éra změnila nejen basketbal, ale i kulturu, fenomén sportovních celebrit, sebevědomí afroameričanů, mě přivedla k basketbalu, uvedla mě do světa, kde existuje naprostá oddanost svému koníčku a kde excelence na tom postavená může ovlivnit řadu oborů od obuvnictví po televizní zábavu. Za mě fakt špica, šest hvězd, protože jsem to ve svém marginálním světě taky prožil a taky mě to ovlivnilo. A to jsem zažil jen nano vzorek toho, čím tehdy žili fanoušci v Chicagu. Dokument nám to dal okusit. Michael Jordan je ikona, a na jeho pouti je možné najít množství paralel zajímavých pro sportovce (komunita basketbalistů, fascinující Karl Malone, který jde celým autobusem popřát vítězi), manažery (přístup Phila Jacksona k Rodmanovi), nadšence a fanoušky (jak jejich posedlosti vycházel neuvěřitelně vstřícně M.J. vstříc a jak ho to množství zároveň muselo unavovat) a týmové hráče, kteří jsou dvojkou (Pippen) nebo silnou individualitou (Rodman), mají za sebou válku (Kukoc) nebo stejnou tragédii v rodině jako Michael Jordan (Kerr). Bylo to skvělé a nebylo to povrchní. Fakt dík! :) (24.05.2020)

Jeden z nejlepších dokumentů, jaký jsem kdy viděl. Já ani vlastně basketu neholduji, přesto mě každá epizoda maximálně nadchla a těšil jsem se, jaké záběry, fotky, informace mi přichystá ta další. Několik dojemných sekvencí se také našlo a jsem rád, že jsem mohl trochu blíže poznat život jednoho z neznámějších sportovců, kteří chodili po této planetě. Díky za skvělých deset hodin mého života! (27.07.2020)