Posledný tanec

Fantastický dokument o Chicag...Michaelu Jordanovi. A samozřejmě oprávněně. I když většina důležitějších postav týmu zde má svůj prostor (možná kromě Toniho Kukoče), tak ústřední musí být MJ. I když jsem viděl několik dokumentů o MJ a Bulls, tak tento je daleko věpředu. Spousta neviděného materiálu, rozhovorů a perfektní scénář dělá z Last Dance opravdu zážitek, který nemůže nudit ani minutu člověka , který o basketbalu nemá ani páru. Zde je totiž obraz fenoménu, který psal dějiny současného sportu jak po stránce výkonů samotných, tak co se týče médií a hlavně businessu. Sentimentální poznámka na závěr - ano, měl jsem v pokoji na zdi plakát MJ v životní velikosti... (19.05.2020)

Vždycky půjde v mém případě o extrémně vychýlené subjektivní hodnocení. Takže přehlédnu mimo jiné fakt, že Jordanova účast v projektu byla podmíněna "mít vždy poslední slovo" (pokud chtěl okomentovat tvrzení někoho jiného z vystupujících, mohl - typicky třeba Isiah Thomase, se kterým se upřímně dlouhé roky nemají rádi). Navíc je třeba uvědomit si, že značka Michael Jordan dalece přesahovala a stále přesahuje nejen basketbal, ale celý sport a jde pravděpodobně o největšího a nejslavnějšího sportovce všech dob. Mohl si tedy klást v podstatě jakékoli podmínky. Nikdy v případě takové persony nedostanete autorizaci k projektu, který by měl ukazovat jeho zásadně stinné stránky, nebo jednoduše ty, které by mu nebyly po chuti. Tím pak tvar může dostat nádech onoho "stalo se to vůbec?" [==] Pravděpodobně se už nikdy nebude opakovat obdobná příležitost, jakou dostal filmový štáb u Bulls během sezóny 97-98, kdy mohl sledovat jejich Poslední tanec. A přesto je celá dokumentární série z větší části hlavně o Jordanovi, což je zcela pochopitelné. Žádný jiný sportovec neměl tak unikátní kariéru s tak jedinečnými "highlights", které pro zainteresované během let naprosto zklasičtěly - vítězná střela při finále NCAA 1982, nováčkovská sezóna 84-85 a titul ROY, zlomenina nohy v průběhu sezóny 85-86, postup do playoff na poslední chvíli a bodová exploze (rekord 63 bodů je platný dodnes) v zápase proti Celtics, dominance v sezóně 86-87, "The Shot" proti Cavaliers, první three-peat 91-93, první retirement, baseballové intermezzo během sezóny 93-94 a části 94-95, "I'm back!" a "Double-Nickel Game" proti Knicks v sezóně 94-95, 72-10 run v sezóně 95-96, resp. 87-13 včetně playoff, "Flu Game" (ze které se vyklubala údajná otrava jídlem) a "The Last Shot" a druhý retirement. Ne, to není, film, to byla kariéra Michaela Jordana, jehož dvojsezónní labutí píseň za Wizards už netřeba více zmiňovat. [==] MJ byl mým dětským hrdinou, mým vzorem. Vzbudil ve mně vášeň pro soutěžení, pro sběratelství. A ačkoli jsem o to coby teenager postupně přišel, vše se opět vrátilo a už těžko někdy zmizí. Dojmologie out. Trochu promyšlenější komentář snad někdy později. (18.05.2020)

Televizní událost roku? Minimálně. Dokonce se mluví o tom, že LD může být pro basketbal a sport jako takový podobnou událostí jako tomu bylo v připadě Dream Teamu z roku 1992. Last Dance nenabízí pouze unikátní záběry z dob, kdy se hráči a souteže s medii tolik nebratříčkovali. Unikátní je i celkem pohled na věc MJ23 kako hrdina i psychopat v jednom. Časová osa jednotlivých událostí jako spojitost. Dříve upozaďovaní spoluhráči a jejich bolesti i slasti ve stínu toho nejvyššího. Skvělá práce a oprávněný hit. (24.05.2020)

Ako, samé 5ky tu padaju a 97% hovorí za všetko. Jeden z naj dokumentárnych seriálov na netflixe, to môže byt tiez pravda. Basketball ako tak vôbec nesledujem a NBA by ma určite nebavila. Chicago Bulls ale je asi pre mňa osobne najznámejší klub a M.Jordana uznávam. Určite patrí k tým najlepším basketbalistom dekády. Ale ako športový dokument ma o trochu viac očaril futbalový sunderland. Aj keď, posledné časti boli parádne. 4* (18.06.2020)

Aneb kterak bylo těžké být (s) Michaelem Jordanem. Ne, nejde o dokument přinášející šokující informace či odvrácenou tvář legendy. Ne snad, že by se to kontroverzím jakkoli vyhýbalo (a že jich bylo sakra hodně), ale vše co zde padne, se dávno ví; ať již ve vztahu k Jordanovi, spoluhráčům, manažerům či médiím. I ty stovky hodin dosud nezveřejněného materiálu z poslední sezóny jsou chiméra, jelikož 99 procent z nich jsou nic neříkající záznamy tréninků. Ne, pořád platí, že Jordan si nepouští média k tělu, pořád platí, že nemluví o manželkách, dětech, businessu a takřka čemkoli jeho se týkajícím. Přesto (na něj) jde o nezvykle otevřenou zpověď. Čím je tedy Poslední představení výjimečné? Ničím. Nemá společenský přesah Sunderlandu či nesportovní přitažlivost duality Kapadiova Maradony. A přesto je tu jeden drobný detail, který to povyšuje na piedestal sportovních dokumentů. A sice způsob jakým je to celé podáno, jak neopakovatelně strhující, informativní, emotivní a nepřekonatelné to je. Nejde totiž o nic více/méně než o drobnokresebnou rekapitulaci kariéry ikonické über legendy, která dala ruku v ruce vzniknout legendě mezi týmy. A že se na ploše bezmála devíti hodin utvrdíte v přesvědčení, že Michael byl nesnesitelně soutěživý ve všem co dělal, šel pragmaticky (či chcete-li arogantně, sviňácky a tyransky) přes mrtvoly a rozhodně v nárocích na sebe či ostatní nedělal sebemenší smířlivé kroky? Well, that´s you, because you never won anything. (19.05.2020)