Posledný tanec

Poslední představení je naprosto precizní dokument, který svým obsahem a zpracováním jen těžko hledá konkurenta. Člověk by řekl, že Netflix na této minisérii pracoval už od samotného začátku, že záběry z poslední sezóny jsou dělané přímo Neflixem za účelem vydání naprostého masterpiecu v době coronavirové, v době, kdy jsme bez sportu. Ale tohle dílo ani nepotřebovalo gradování a užitek z faktu, že sport je momentálně nedostatkovým zbožím. Jde prostě a jednoduše a vybroušený skvost. (22.05.2020)

Sport mě vždycky hodně bral. A basket mě na střední moc bavil, později jsem nosila čepici s motivem Chicago Bulls a bylo to zrovna v době jejich největší slávy. :) Na tomto dokumentu se mi velmi líbí to, že se neřeší téměř vůbec osobní život a skandály a přesto je to hodně dívatelné. Od začátku nevím, co si o osobnosti Michaela Jordana mám myslet. Jako sportovci mu fandím, jede přes mrtvoly, jeho popichování a hecování mělo smysl,dosáhl toho, čeho chtěl. Byl profík, dříč a talent.V přáteslké rovině je to složitější, tam jsem s ním hodně na křížku. Bylo vidět, že mu stačilo málo,aby se vyhecoval ještě k lepšímu výkonu, byl hodně ješitný. Prostřihy s komentáři jednotlivých bývalých spoluhráčů jsou skvělé. Někdy až dojemné, jindy vtipné nebo plné domněnek. Scottie Pippen u mě jako člověk vede mnohem více i se svým nesportovním zaškobrtnutím. ...já nosila čepici a můj syn teď nosí stylové "džordny". (28.10.2020)

Já po prvních čtyřech epizodách: "OMG, co s tím všichni mají, dyť je to akorát trochu slušněji natočenej sportovní dokument o několika tak trochu namyšlenejch borcích, který si honí ego na parketách v chicagský sportovní hale..." Já během posledních šesti zbývajících epizod: "Notykrávo, jakože ty zápasy jsou tak napínavě sestříhaný, co?!? Fakt to byly na hřišti dycky takový nervy, a do toho ty životní osudy ústředního trojúhelníku Jordan-Pippen-Rodman, to prostě nevymyslíš! Sakra, zase mi došel pop-corn, rychle další díl!!" [Edit: NBA jsem nikdy nesledoval, Jordana znal maximálně z mýho guilty pleasure Space Jam, a do sportovních přenosů celkově teda taky nejsem zrovna nějakej fanda. A teď to skoro vypadá, že ze mě v roce 2020 Netflix udělá novýho fanouška Chicago Bulls. Hodně dobrý.] (03.06.2020)

Televizní událost roku? Minimálně. Dokonce se mluví o tom, že LD může být pro basketbal a sport jako takový podobnou událostí jako tomu bylo v připadě Dream Teamu z roku 1992. Last Dance nenabízí pouze unikátní záběry z dob, kdy se hráči a souteže s medii tolik nebratříčkovali. Unikátní je i celkem pohled na věc MJ23 kako hrdina i psychopat v jednom. Časová osa jednotlivých událostí jako spojitost. Dříve upozaďovaní spoluhráči a jejich bolesti i slasti ve stínu toho nejvyššího. Skvělá práce a oprávněný hit. (24.05.2020)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)