Nadaný žiak

V roku 1982 vyšla zbierka noviel "Štyri ročné obdobia". Napísal ich americký spisovateľ Stephen King. Táto kniha obsahuje tituly: Rita Hayworthová a vykúpenie z väznice Shawshank, Nadaný žiak, Telo, Dýchacia metóda. Tri z nich sa dočkali kvalitného filmového spracovania. V roku 1986 bola sfilmovaná novela Telo (Príbeh o nevinnosti). Film bol uvedený do kín pod názvom "Pri mne stoj". V roku 1994 natočil režisér Frank Darabont "Vykúpenie z väznice Shawshank" (Príbeh o večnej nádeji). A o štyri roky neskôr sa dočkal filmovej adaptácie aj "Nadaný žiak". (Príbeh o skazenosti). Študent Todd Bowden sa tak intenzívne zaujíma o nacizmus, až sa sám začne správať ako fašista. **** (30.06.2016)

Majstrovský komorný thriller Bryana Singera (Obvyklí podozriví, séria X-Men) patrí k najlepším adaptáciám diel Stephena Kinga. Temná atmosféra, nejednoznačný scenár, výborne napísané a hlavne zahrané postavy. Je prekvapivé, že aj napriek svojim mimoriadnym kvalitám sa film nedostal do našej kinodistribúcie. 9/10 (04.03.2004)

Možná je to smůla a nebo štěstí, že nemusím srovnávat film s knižní předlohou, ale v každém případě můj výsledný dojem je jasná pětka. Mrazivá a fantastická atmosféra, napětí, skvělé po vizuální stránce, bezvadný scénář i režie a špičkově natočené scény (i když za pár momentů bych šla jindy o hvězdu níž). K tomu ještě přidám Kurta Dussandera v podání Iana McKellena, který byl po hercké stránce excelentní a toho velitele koncentračního tábora jsem mu do písmene věřila. Brad Rentro, kterému, bylo v době natáčení asi šestnáct let do toho dal co mohl a výrazy v jeho očích mluvily za něj. Škoda, že jeho herecká kariéra skončila tak brzy a tragicky. Od Singera toho moc neznám, ale tady u mě rozhodně zabodoval. (08.12.2012)

Nevěřil jsem. Psychologická základna postav nebyla dostatečně silná v kontextu s jejich vyvíjením stejně jako s konstrukcí a spádem příběhu. Nevěřil jsem McKellenovi válečného zločince (i když třeba takový pochod byl působivý), nevěřil jsem Renfrovi proměnu z premiantského studentíka na zvráceného a vulgárního puberťáka a ani tak na první pohled sugestivní a strhující vyprávění o plynových komorách mě nijak výrazně nerozhodilo. Singer neumí pracovat s emocemi. To je fakt, který mi na jeho filmech vadí a nepamatuji si, že by mě nějaký z jeho výtvorů po této stránce jakkoli obohatil. Možná se pletu, jen jednoduše nejsem na laděn na jeho struny. Velice zajímavá látka, šokující scéna s veteránem v nemocnici a tím to asi tak hasne. (10.02.2007)

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí.. (27.06.2011)