Reklama

Reklama

Mondo cane

  • angličtina A Dog's Life (viac)

Obsahy(1)

Italský dokument Mondo cane byl natočen s úmyslem šokovat běžného západního diváka a jeho styl bývá často přirovnáván ke stylu exploitation filmů. Jeho tvůrci se vydávají zkoumat odlišné kulturní zvyklosti zapadlých společenství a divošských kmenů, a divákovi se tak nabízí nezapomenutelné seznámení například s psími, hadími nebo hmyzími restauracemi či unikátní pohled na náboženské hnutí cargo kult. (kiddo)

(viac)

Recenzie (14)

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Sokujuce a gore efekty tu neboli, ne, ne, skor som mal pocit ze sledujem kadejaky ibycajny Nejsnl  Dziogrefik : dnes uz nikoho pneprekvapi, ze v Cine ludia jedia psy a macky, a psich cintorinoch tiez viem : + Afrika ma svoju mentalitu, ktora nepusti, ze jo ...  v konecnom dosledku len reziserska rutina hrozne priemerne, dnes to uz nema cim sokovat  : 51 % ()

Pedestrian 

všetky recenzie používateľa

Pokud tento dokument začíná slovy, cituji: "All the scenes you will see in this film are true and are taken only from life. If often thery are shocking, it is because there are many shocking things in this world.", člověk pochopitelně očekává něco skandálního. Já osobně nevidím nic otřesného na tom, že skupinka amerických žen tráví své volné odpoledne v posilovně a lidé se opíjejí v hospodách (to dělám každý víkend). Chcete-li něco skutečně šíleného, jděte radši na youtube, tam je toho plno, a pusťte si třeba tohle nebo tohle ()

Reklama

gjjm 

všetky recenzie používateľa

Mondo cane by se dalo přeložit jako "psí svět" nebo volněji "psí život". Je to první mondo film - vcelku zajímavý dokument o špatných či jinak ponurých stránkách odlehlejších oblastí tohoto světa. Nejsou spojeny žádným jednotícím prvkem (ani s psy to nemá nic moc společného), řeší se střídavě móda nahoře bez, důchodci křepčící hula-hula, psí útulky, ženy kojící prasata, domorodá jatka, psí hřbitovy, následně psí restaurace, kostnice (mnohem hezčí je mimochodem v Kutné Hoře, Švankjmajer o ní natočil zajímavý černohumorný dokument), berlínský noční život, barvení kuřat (nechtějte vědět k čemu), restaurace s bizarními jídly, žraloky, vrakoviště a všechno možné i nemožné. Hlavním, i když zdaleka ne jediným tématem je asi bizarrní, na jednu stranu krutý a na druhou stranu láskyplný vztah lidí ke zvířatům. Jedněm zvířatům cpeme až do žaludku šlauchy, aby měly játra vykrmená pro zazobané gourmety a pak jim usekneme hlavu, druhá zvířata si hýčkáme a uctivě je pohřbíváme na hřbitovech. Na druhou stranu, většina z vás se na to podívá a klidně přitom bude žvýkat kuřecí stehno - k tomu, aby se lidem požívání masa znechutilo, by bylo třeba film pojmout úplně jinak - a takový film by byl určitě užitečný, protože vztah lidí ke zvířatům je neuvěřitelně schizofrenní a dlouhodobě neudržitelný. (Píšu to jako vegetarián - jsem jím přesně z tohoto důvodu; neurážela by mne ani tak krutost ke zvířatům jako taková, jako spíš schizofrenie, s jakou k ní přistupujeme.) Hlavním prostředkem je pak srovnání - "primitivita" některých zemí v kontrastu s degenerovaností jiných. Odsuzujeme je proto, že jednou za rok zabijí pár prasat, proto, že si jejich ženy nezakrývají prsa a proto že před sňatkem překrmují dívky. My překrmujeme husy, zuřivě a zbytečně anorektičkujeme a vlastně děláme buď tu samou, nebo ještě horší šílenost. Schizofrenie našeho světa je ukázána sice neobratně, ale docela výstižně - naneštěstí právě ti maloměšťácky zakomplexovaní idioti, kteří by potřebovali ze své schizofrenie a vnucovací arogance vyléčit, se na Mondo cane patrně nikdy nepodívají, protože se bojí své vlastní zaostalosti, své vlastní arogance, svého vlastního egocentrismu, své vlastní neschopnosti pochopit cokoliv, co za to stojí, o své pohrdlivé vybíravosti, o svém intelektuálním fašismu - bojí se totiž, že by museli změnit svůj názor, že by si museli uvědomit své vlastní šílenství, museli by uznat, že nemají pravdu. Což je možná oprávněný, ale zároveň egoistický strach, který brání jakémukoli zlepšení. Nejvíc mne zaujaly sekvence o želvím zrození a smrti a o pašijovém průvodu, a pak samozřejmě scéna cargo cultu :-)) Občas nápadité, občas oslomůstkovité spojení víceméně zajímavých záběrů poněkud kazí stupidní a nudný komentář i špatná kamera a kvalita obrazu (v sekvenci o hmyzí restauraci není skoro nic vidět, i když detailní záběry by nepochybně byly velice zajímavé) - někdy obraz působí silně vykonstruovaně (přestože zde se jejich autenticitě dá pořád ještě z naprosté většiny). Výhodou je taky výborná hudba od Rize Ortolaniho (k rituálu zabíjení prasat byla vysloveně úžasná skladba, právě tak k želví a k berlínské pasáži), která byla ostatně nominována na Oscara. () (menej) (viac)

MM11 

všetky recenzie používateľa

Je to sarkastický Objektiv, jehož výchozí otázka zní, "máte dojem, že vás na světě už nic nepřekvapí?". Já mám za to, že většinu překvapí, tím si tvůrci vrchovatě splnili cíl, musí se jim nechat. Ovšem, co na to divák, je už věc jiná. Naprostá většina příspěvků pracuje s nekonečně vděčnou variací kontrastu jednotlivých kultur. Tím pádem se dočkáte bizardních výjevů s naší civilizace, aby se kvapem bliklo do nejodlehlejších míst zapomenutých kultů (velké plus, že vůbec domorodci svolili natáčení). Naše civilizace a především ta západní (několik facek do USA a Japonska nepřehlédnete) s toho vychází dost jalově. Tahle dvojka režisérů k tvorbě přistupuje takovým lehce "vachkovským" způsobem, tj. lepší být jejich kamerou nezachycen, i když třeba jdete normálně do práce. Asi byste se divili, jak se takové Vaše špacírování dá "upravit". Stačí přidat velice cynický komentář, schválně ironicky emoční hudbu (skvělý Riz Ortolani!) a sestříhat nesouvisle dle libosti. Dá to práci, ale blbce to z Vás udělá. Pánové ze štábu Mondo cane můžou napovědět, jak na to... ()

Chrustyn 

všetky recenzie používateľa

Jeden z prvních (ne-li první) pokusů o dokument, který se snaží šokovat tím, že před ničím nezavírá oči. Nevím jak to působilo na diváky ve své době ale dnes se jedná o naprosto zbytečný a nezajímavý dokument, který má jen pár drsnějších záběrů, převážně ze života domorodých obyvatel a jejich zvyků a rituálů. ()

Galéria (13)

Zaujímavosti (2)

  • Ve filmu vystupuje mimojiné Yves Klein, jeden z nejvýznamějších výtvarných umělců 20. století. Krátce po promítání filmu na festivalu v Cannes 11. května 1962, jehož se účastnil, prodělal Klein infarkt a po dalších zdravotních komplikacích o měsíc později na jeho následky dne 6. června 1962 zemřel. (Iggy)

Reklama

Reklama