Posledné filmové predstavenie

Ostal som ako obarený, toľko clivoty a pocitu stiesnenosti v jednom filme sa len tak nevidí. Sledovať ako sa z filmu postupne vytráca radosť a bezstarostnosť žitia, nebolo veru jednoduché. Miestami ma riadne stislo na hrudi. Miesto nich sa postupne vkrádali do deja pocity opustenosti, márnosti a bezútešnosti. A to veľmi umne a príhodne načasované. Skrátka jedinečná atmosféra panuje v tomto filme, ktorá zalieza až pod kožu. Nuž, čas sa nedá zastaviť, raz sa všetko dobré skončí, ostanú len spomienky a nostalgia. No tie ten pocit prázdnoty ešte viac zhoršia.... Smutná myšlienka, no pravdivá. Jednoznačne ide o Bogdanovichov vrchol. (19.02.2020)

Film mi príliš nesadol, či už kvôli čiernobielej kamere, ktorá sa hrala na viac, než to, čo naozaj ponúkla, alebo kvôli nude, ktorá sa celým filmom prehupuje. Pomalé tempo, zaostalé mestečko kde na konci texaského sveta a často sa nudiace postavy mali za následok, že som sa nudil aj ja. Dramatických situácií minimum a pamätných scén ešte menej. Áno, posledné filmové predstavenie s Waynovou Červeneou riekou na plátne s dvoma divákmi v kinosále dokonale vystihuje film. Zaujme aspoň obsadením, či už mladučkí Bridges s Randy Quaidom, ktorý sa rolí opitých buranov už asi nikdy nezbavil, samozrejme ostrieľaný Johnson a mladučká Cybill Shepherdová, ktorá za mlada nebola vôbec na zahodenie. Predsa niečo zaujalo, to keď matka vyčíta dcére-stredoškoláčke, že je ešte stále panna. (29.11.2023)

Skvelá 50´s retro coming-of-age vecička z amerického zapadákova. Pekný film v celej svojej úprimnosti a výpovedi. O tom, že všetky dobré časy raz skončia. A to ani nemusí byť nejaké zaprdené texaské mestečko v nejakom 1951. Herecky to nie je ani kúsok falošné, dôkazom sú 4 oscarové nominácie a 2 premenené. Nostalgické, ak ide o prvé kamarátstva, lásky, obľúbené miesta. Bezstarostné, láskavé a zábavné dospievanie však priveľmi kruto naberá na svojom konci. Keďže mi to zašlo pod kožu, idem do plných. PS: Potešili dobové kultúrne odkazy: v školských laviciach koluje „I, the Jury“ (1947) od Mickeyho Spillanea a v zomierajúcom kine chodia westerny, vrátane Winchester 73 s Jimmym Stewartom či záverečnej Red River od Hawksa. (23.04.2022)

Texas, začátek padesátých let, Zapadákov ... a v něm obyvatelé ustrnutí v bezvýchodných stereotypech všedního dne, kteří by mohli být kýmkoliv z nás. Mládež lačnící jen po jednom a onom, jak si na zadním sedadle rozhrkaného bouráku nebo v levným hotelu zasouložit. Jenom zdroje jsou trochu omezené, neb představa mladých dam je lehce upjatá a pokrytecky zdeformovaná ... nejprve svatba a pak sex, takže pánové využívají služeb místní šlapky, v horším případě krav na pastvině. V centru všeho dění se nacházejí 3 mladí lidé - Sonny, Duane a Jacy. Oba mladíci jsou z nuzného prostředí, životem se protloukají jak to jde, dívčina je ze zbohatlické rodiny. Sonny je tak trochu idealista a lidumil, Duane rváč a dříč. Jeden řeší svoji mladickou frustraci vztahem s postaší dámou (manželkou tělocvikáře, který spíš upřednostňuje zadky mladých kluků než náruč své ženy), druhý s lehce naivní, avšak vypočítavou, a později i manipulativní Jacy. Jenže dnům v chodbách střední školy už odzvonilo a je třeba vyjít ven do života. Což zapříčiňuje první tvrdší srážky s nudnou realitou života, které se mění ve více než bolestné dospívání. A postarší okolí jim to příliš neulehčuje, snad s vyjímkou místního kovboje Sama, který je tak trochu mentorem, a přímou servírkou v místním bistru. Časem vznikají konflikty i v kdysi dobrém kamarádství, obzvlášť ve chvíli, kdy se mezi mladíky postaví Jacy, která svojí pitomoučkou revoltou vůči rodičům (manipulativní rádoby-svatební akce) zapříčiní bezprostřední akt násilí. Vedle mladých hrdinů nás oslovují i vedlejší dospělé role, obzvlášť zaujme matka Jacy, která nutí dceru udělat stejnou chybu, kterou sama učinila.Ta cynicky glosuje nastávající situace, byť tvrdě, tak za jejími slovy nacházíme bolestné zklamání s vlastním životem. Tohle všechno pod taktovkou Petera Bogdanoviche, s černobílou syrovostí, bezsoudtrackovou drásavostí (jediná hudba, co ve filmu zazní je ta z jueboxu nebo z rádia), s přesnými výkony hlavních i vedlejších rolí a bezradně realistickou skoro pointou. 85% (05.04.2009)

Kdyby nebyla v programové brožurce letošní LFŠ (kde jsem se na tenhle Bogdanovichův mistrovský kousek vypravil poté, co mi ve Varech proklouzl mezi prsty) jedna zásadní chyba týkající se stopáže snímku, užil bych si Poslední filmové představení naprosto dokonale. Když ale někdy od 80. minuty netrpělivě očekáváte "otevřený" konec, protože podle brožurky nemá mít film o moc víc než 70 minut, nutně se Vám zážitek ochuzuje. Přesto: skvěle využitý motiv kina jako místa setkávání spolužáků i životních osudů a zvratů; přesné Bridgesovo i Bottomsovo herectví (možná i proto, že často působí až jako neherectví); působivě využité exteriéry zaprášeného (asi) texaského městečka s neustále profukujícím vichrem, poletujícími chuchvalci pouštní bavlny a neposednými čepicemi na rozčepířených hlavách; a strhující finále. nevím, čím je vlastně pro mě tenhle snímek tak fascinující a proč se mi tak líbil (kratičké prostřihy na prsa mladičké Cibil to rozhodně nezpůsobily). Možná tím, že jsem si velkou část toho, co prožívají postavy, prožil (a pořád mám ještě dojezdy) a na jednu takovou Jacy Farrow taky nemůžu zapomenout. Asi. Ale fráze typu "mistrná režie" na vystižení toho pocitu prostě nestačí... Nový Hollywood v čiré formě a stejně "evropsky" upřímný biják jako Coppolovy Dešťoví lidé. (30.07.2007)