Deti Duny

Jakoby někoho rozdráždilo zpracování první knihy a chtěl to napravit touto novou sérií. Musím říct, že se to z velké části povedlo. Kulisovost a občasná strohost zůstala, ale hudba a charaktery hrdinů jsou novými silným prvky. Alice Krige mi jako Jessicka sedí lépe, než předešlá herečka, Allia je taky dobře zahraná a ani k ostatním výkonům nemám velké výhrady - i když na Oskara to není .Sice film nemůže dosáhnout kvality knižní předlohy nikdy, ale myslím, že neuráží tak, jako předešlé díly. Jen jedna výtka: Susan Sarandon je skvělá herečka, ale její postava Vincencie je mladší sestra Irulán a tady vypadá spíše jako její matka. (26.07.2005)

Sága Duny pokračuje a můžeme se hádat, zda jsou jisté věci chybou filmařů nebo Herberta samotného, když nezůstal jen u jedné knihy. V případě Herberta mi rozhodně nevadí, že na první Dunu navázal, třebaže žádný z následujících svazků o Duně už u mě nevyvolal ani stín toho rozechvění, s nímž jsem kdysi pročítala první knihu. Děti Duny jsou celkem věrným zachycením dalších dvou dílů - obsahově tenčího Spasitele Duny a Dětí Duny přímo. Ale právě v tom "celkem věrným" je háček. V knize byli Leto a Ghanima dětmi, jsou zde téměř dospělými mladými lidmi, což příběh posunuje o dost jinam. Susan Sarandonová je výborná, ale fakt, že hraje sestru podstatně mladší Julie Coxové (a to má být ještě její mladší sestrou), budí poněkud rozpaky. Příběh, který už v Duně klade na pokusy o filmové zpracování obrovské nároky díky své propracovanosti a složitosti, je v případě dalších dílů série už natolik rozkošatělý, že zachytit to všechno a ještě srozumitelně začíná být nadlidský úkol. Divákovi tak nejsou pohnutky a jednání postav (zvlášť se to týká přímo otce, syna a ducha, pardon, jen otce a syna, tedy Paula a Leta) bez znalosti předlohy příliš jasné a nechápe, oč jim oběma vlastně jde a jaký je mezi tím rozdíl, o pasáži s "náboženstvím a modlářstvím" Duny ani nemluvě, ačkoli Daniela Amavia a Edward Atterton se rolí Alie a Duncana zhostili se ctí. A spíš úsměv než co jiného vyvolá "typický fremen" v podání Pavla Kříže. Nicméně v rámci současné televizní a sci-fi tvorby jde pořád o dílko, které si nezaslouží zatracení. Přinejmenším kvůli několika opravdu povedeným pasážím, podbarvovaným strhující hudbou Briana Tylera. (13.07.2007)

1.diel: 70% Bál som sa, že pokiaľ som nevidel Lynchov originál a predošlú minisériu, nechytím sa. Ale som rád, že ma to neodradilo a tento miniseriál ma celkom zaujal. Prvá časť je zatiaľ viac uvádzacia, pre mňa mierne zmätená, no teším sa na jadro a finish. 2.diel: 75% Konšpirácia a vzbura narastá, no zatiaľ prevažne len v dialógoch a žiadne skutky. Čakal som viac akcie. 3.diel: 65% Akcie som sa nedočkal a záver bol až príliš pretiahnutý, napriek tomu som pomerne spokojný. Scenár premyslený podľa mňa až prehnane zauzlený, preto som niektorým dialógom nerozumel. Takže finálny verdikt: 70%. (27.04.2007)

Navzdory svému hodnocení musím říct, že na televizní film jde o velmi povedené dílo, ale bohužel má určité věci zvládnuté nejen bravurně, ale je tam spousta jiných, které mi prostě neseděly. Zřejmě mě o velkou část dojmu připravila neznalost knižní předlohy, ale některé části příběhu mi přišly nedotažené nebo trochu zbytečné... Naopak například atmosféra filmu byla místy úžasná, jednak zásluhou fantastické hudby Bryana Tylera, jednak samozřejmě prostředím a výpravou (i když některé trikové scény mi přišly poněkud laciné, jako by vypadli z počítačové hry, působící pocitem, že i přes televizní rozpočet musely být použité počítače, i když by se velká část exteriéru dala natočit realističtěji v přírodě nebo ve studiu). (07.08.2005)

Minisérii Dune hodnotím jako povedené předvedení knižního sci-fi fenoménu, který byl do té doby na okraji mého zájmu, a Children Of Dune ji ještě o třídu převyšuje. Triky, největší slabina Duny, se v pokračování dostaly na patřičnou úroveň. Města působí impozantním dojmem, poušť zase vzdušně a příjemně na pohled. Tentokrát se do světa planety Arrakis dokážu vžít, aniž bych se bála, že za kupou písku narazím do zdi pomalované dunami. Vyššího levelu dosáhl i hudební doprovod. Revellova hudba občas decentně zaševelila, Tylerovy kompozice se nebojí naplno se rozvinout a zaplavit divákovu mysl (čímž se snažím říct, že hudba je boží). Příběh se opět točí okolo různých spiknutí, zrad a intrik, drží se minulého schématu, ale pořád má dostatek es v rukávu. Příchod mesiáše je sice zápletka, která neomrzí, ale co se dělo dál, to je potenciálně mnohem zajímavější a neotřelejší téma. A u Herberta se na "a šťastně žili až do smrti" nehraje. Nestává se často, aby vylíčení navazujících událostí přineslo vítaný vývoj a kvalitní rozšíření zápletky (ano, Wachowští, na vás ukazuji). Každý díl je oživen vzrušujícími adrenalinovými momenty a děj uhání kupředu svižnějším tempem. Náboženství, politika a mocenské hrátky, ekologie – každý si přijde na své. Mě nejvíc zaujalo poslední zmíněné téma. Duna je pozoruhodný ekosystém. Škoda že chybí dotazová část programu, filmy všechny otázky nezodpoví. Výskyt českých herců s výrazným přízvukem se omezil na minimum a nahradili je ti schopnější. Karel Dobrý je sázka na jistotu, Fremen Pavel Kříž má kukadla jak zrcadla a Marek Vašut do své role natolik sedí, že jsem chvílemi zapomínala, kdo to je a že pochází z našich luhů a hájů. Postavy nestárnou (asi se vydatně cpou kořením říznutým koenzymem Q10) a některé dostaly nové tváře (já chci zpátky drsňáka Stilgara!). Po dobrodružstvích z písečné planety se mi bude stýskat. Takhle by to mělo vypadat, ve středu všeho stojí silný příběh a postavy – a hezká fasáda je pouze příjemným doplňkem. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se tímto pravidlem řídili tvůrci hollywoodských blockbusterů. Bylo by fajn vidět kvalitní sci-fi i v kině. (18.11.2012)