Moja ľavá noha

Ačkoliv je Moje levá noha žánr dramatický, režisér Jim Sheridan neloudí z divákovy pomyslné sentimentální struny uplakané tóny jak je u tohoto žánru zvykem. Nemoc Christyho Browna už sama o sobě poskytuje dost dramatické látky a nucený slzavý nával by ničemu neprospěl. Film monitoruje příběh, který přišel na plátno na základě skutečných událostí a nabízí vstřícný a nevtíravý pohled na člověka paralyzovaného vrozenou nemocí. Všechen Christyho pohyb směřuje do jeho levé dolní končetiny a přesto v sobě nachází odvahu a vůli bojovat se životem a plnit si své sny. (09.10.2004)

Podobně jako v Uvnitř tančím se člověk musí narodit s velkým talentem, aby byl schopen zahrát tak těžkou roli. Lewis to zvládl dokonale a po zásluze si za to odnesl Oscara. Film jako takový ukazuje dost drsnou realitu Irska, kde se lidi moc dobře neměli a konkrétně mapuje hodně zajímavý příběh jednoho neobyčejného člověka. 85% (29.01.2017)

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)

Byl bych dal tři, nebýt toho, že jsem si přečetl velmi stručný životopis Christyho Browna. Měl jsem podezření, že scénáristé ten život prošmikali tak, aby z toho vznikl hezký keřík střižený pěkně do oblouku, po němž hladce stečou slzy dojetí. Nečekal jsem nicméně, že ten film vyhezkává skutečný život C.B. až tak bezostyšně. Vzpomněl jsem si, jak jsem četl K. Gotwalda, v jehož sebraných spisech chybí vše mezi Molotovem-Ribbentropem a Barbarossou. Proč asi, že? (13.08.2022)

No tak musím se přiznat, pro mě je to jeden z nejlepších životopisných filmů, který jsem měl zatím tu čest vidět. Netlačí se na ,,pilu" a o to víc pak jednotlivé scény zapůsobí. Jasně, největší zásluhu na tom má neskutečný Daniel Day-Lewis (jehož nejde nic jiného než obdivovat), ale přesto je to natočeno výborně a hlavně velmi realisticky. To je také velmi dobře podtrhnuto padnoucí, ovšem ne vnucující se hudbou. Musím se přiznat, že jsem mnoho neočekával, ale o to víc dostal....90%. (24.07.2018)