V mene otca

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)

Ve jménu otce, syna a IRA amen. Dočista to se mnou házelo po posteli, jaký vztek jsem z té nespravedlnosti zpočátku měl. Postupem času však přišlo určité vyrovnání a chuť se znovu postavit k odporu, stejně jako to udělal Gerry. V nouzi poznáš ženu, že je to tak? Všechny emoce byly navíc umocněny faktem, že se jedná o příběh dle skutečných událostí. Britové jsou považováni za chladné konzervativní čumáky, ale tímto filmem se jim podařilo diváka oslovit. Zarazilo mě pouze to, jaké pré měli ve věznici i ti nejpřísněji hlídaní zločinci. Nezbývá ovšem nic jiného než věřit, že to tak skutečně chodívalo. Stejně jako je na místě víra v opětovné neopakování podobných habaďůr. (09.08.2011)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

Ze začátku nevíte, co přesně máte čekat, ale jak se děj zlomí, tak už je vám jasné, jakým směrem se děj bude ubírat. D. Day-Lewise jsem nikdy zvlášť nemusela, ale tady mě jeho výkon opravdu dojal. Pátou hvězdičku nedám mimo jiné z důvodu, že se mi vězenská část zdála až příliš dlouhá a film pak začal upadat do stereotypu. Jinak je to ale velmi působivý film s otřesnou ukázkou toho, jak se dá zneužít justice. (16.11.2009)