Woodstock

Miluju festivaly, pro jejich jedinečnou atmosféru, spojení s davem a hudbou. A čekala jsem, že Woodstock bude něco, co bude tuto jedinečnost vyzařovat i přes televizní obrazovku. Bohužel ne pro mě. Je mi to líto, když vidím, že pro Vás ostatní ano. Ale stejně bych tam chtěla být. Doopravdy. ,,I am going where the water tastes like wine, we can jump in the water stay drunk all the time." (24.03.2013)

Skvělá hudba, kvalitní mariánka, květina ve vlasech a nějaké to místo pro půl milionu lidí- toť jest vše nezbytné k uspořádání největší a nejpamátnější hudební akce v celé historii. Sám za sebe říkám, že kdybych vlastnil stroj času, tak hned po vypořádání se s Hitlerem bych zamířil s hromadou kamarádů právě na festival hudby a umění ve Woodstocku. Jedinečný dokument, který vás na tři a půl hodiny uvrhne do láskyplné atmosféry květinových dětí a částečně i seznámí s legendami tehdejší hudby, která byla tak krásná a specifická. Plný počet nedávám jen proto, že dlouhá hudební čísla v televizi přeci jen nemají takový účinek jako naživo a jejich drobné ořezání by dle mého nebylo od věci. I když už by to nebyl ten pravý Woodstock. 85% (07.10.2013)

Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. (20.05.2006)

Bezmála 4 hodinový dokument o hipících cvičích jógu, o hipících klouzajících se v blátě, o hipících stojících fronty na telefon, o hipícich a jejich dětech, o hipících a drogách, o hipícíh a hromadě jejich odpadku, ale také, a to především, o fantastické hudbě a atmosféře, kterou už se zcela jistě nikdy nepovede zopakovat. (14.08.2008)

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)