Toto hrdina

Zde Dormaelovi narativní hra ještě vyšla - zde vytvořený uzavřený svět velmi svérázného hrdiny ve třech životních a jednom poživotním období nabízí zajímavé konfrontace, absurdnost i nostalgicko melancholické pocity a suverénním splétáním vede k zajímavé a nečekané pointě. Dokonce se zde ještě dá mluvit o dodržovaném stylu. Dle mého Mr. Nobody už jen využívá zde osvědčené motivy, váže na ně motivy osvědčené odjinud a mění se v prázdnou bublinu. U Tota jsem i přes jasnou efektnost a zřetelnou konstrukci tento pocit neměl, každá scéna byla naplněná něčím oslovujícím a osvobozujícím a navíc výborně zvládnutá pocta klasickým noirovkám prodchnutá dětským vnímáním světa je skutečně postmoderní lahůdka. (23.02.2011)

O filme som pred tým, ako som si ho pustil nič nevedel a po krátkej dobe som si uvedomil, že by to nič nezmenilo. Spočiatku som mal pocit, že je to dielo opitého strihača, ale neskôr opilcov pribúdalo a ja som sa začal obzerať po hodinkách zisťujúc, koľko to trápenie bude ešte trvať. Vôbec nemám chuť sa zaoberať izolovanými scénami alebo iba obrazmi, ktoré mali nejakú minimálnu šancu ma zaujať, pretože môj záver je jednoznačný - tento film nemal byť vôbec nakrútený. (10.05.2024)

Hmm, takže Celestin se nám narodil v pračce a tragedie se odehrála, protože Bůh byl zrovna líný a vrtal se v nose. :o) Místy jsem vůbec neměl pocit, žebych sledoval od Jaca Van Dormaela debut, nýbrž pozdější film na režisérovu další tvorbu již odkazující – zpětně mám pocit, že se JVD po Totovi rozhodl ty vybrané vedlejší motivy více samostatně rozvíjet. Každopádně jak se mi Osmý den (z něhož jakoby zde přímo vypadla celá jedna scéna cestování v autě s postiženým společníkem v podání stejného herce) místy protivil coby sentimentální doják plný klišé a Zbrusu Nový zákon zase mi navzdory originálnímu fantasy námětu připadal formálně přeplácaný a přehnaně vážný, tak tady mohu poprvé říct, že mě některý z Van Dormaelových filmů skutečně nadprůměrně oslovil. Sice mi trochu vadily příliš intimní scény mezi sourozenci v dětském věku, tematicky jde vůbec o bizarní záležitost a celý film opět jednou Van Dormael výrazně postavil na formě... ale přesto, jak jsem cítil v první půlce menší zmatek, postupně na mě ona forma s mnoha neobyčejnými nápady (za všechny zmíním fantaskní scénu ve stylu černobílé gangsterky a brzy poté mini orchestr v zadné části náklaďáku), výtečnou hudební dramaturgií a nezvyklým mysteriózním vyprávěním fascinovala a zavanula na mě nádhernou atmosférou. Bizarní i poetické, jednou s vnímáním světa očima dítěte, jindy s tou samou postavu coby již rafinovaným starcem ve stopách svého osudu, ve ztvárnění krásně zádumčivého Michela Bouqueta. Vše s hodně zdařilým vyústěním... ♫ A jedem! Bum! :) [75%] (13.01.2023)

Forma skvělá, obsah slabý a nedotažený. A přitom ten námět je sám o sobě hodně zajímavý, ale Dormael ho podal tak, že je celkem rychle jasné, jakým směrem se to asi bude ubírat (i když je to vyprávěné retrospektivně) a co z toho vlastně vypadne, takže je celý ten koncept až moc předvídatelný a bez čehokoli navíc. Vlastně ani o Thomasově životě se tolik nedozvíme - nebo aspoň pro mě to bylo málo, abych s ním dokázal soucítit a nějak chápat, proč si myslí, že má život na nic. Je to napsané spíš povrchně, než aby to šlo pořádně do hloubky. Všechny tyhle nedostatky scénáře se pak snaží vynahrazovat právě forma, která je skutečně působivá, nápaditá a do jisté míry i propracovaná, ale to nejlepší předvádí na začátku a na konci, prostředek je takový nijaký. A jestli jsem dobře pochopil - to ten film fakt obhajuje incestní vztahy? Třeba to je jen můj pocit, ale ti dva se k sobě prostě měli až moc... Celkově to tak pro mě je zajímavá kuriozita, kterou jsem rád viděl a která určitě má něco do sebe, ale svůj potenciál využívá jen na půl a snaží se co nejvíc tvářit, že to vlastně bohatě stačí. Mě ne. 3* (05.01.2023)

Dormal už svojím debutom dal najavo, že bude svojským autorom a nie každému padne jeho poetika do nôty. Mne skôr práve nesadla tá poetika, naopak ma zaujala nechronologická štruktúra rozprávania. Čiže ani neviem, ako hodnotiť. Ale veľké plus film dostáva za to, že som tu spoznal belgickú dvojníčku Božidary Turzonovovej. Toto si síce myslí, že v živote nič nezažil, ale po celý svoj lifetime mal obsesiu jednou ženou a jedným mužom. Síce išlo o protichodné pocity, ale ako premárnený život, aj podľa toho, čo sme videli, by som to nevidel. 70% (17.11.2022)