The Window
Réžia:
Ted TetzlaffScenár:
Mel DinelliHudba:
Roy WebbHrajú:
Bobby Driscoll, Arthur Kennedy, Paul Stewart, Barbara Hale, Ruth Roman, Anthony Ross, Ken Terrell, Lee Phelps, Richard Benedict, Tom Coleman, James Nolan (viac)Obsahy(1)
Devítiletý Tommy Woodry si v jednom kuse vymýšlí. Poslední z jeho historek o tom, že se bude s rodiči stěhovat na ranč, málem stála Tommyho rodinu byt, ve kterém žijí. Jedné dusné letní noci se Tommy rozhodne spát na požárním schodišti a oknem vidí, jak jeho sousedé, manželé Kellersonovi, zavraždili ve svém bytě neznámého muže. Samozřejmě, že si svůj noční zážitek nenechá pro sebe, ale rodiče i policie to považují pouze za další z jeho smyšlených historek. Manželé Kellersonovi však ví, že si Tommy nevymýšlí a rozhodnou se ho zbavit. (liquido26)
(viac)Recenzie (12)
Spočiatku sa film tvári ako rodinný snímok s občasným presahom do komédie. Tomu faganovi by remeň na zadok len a len svedčal. Po vražde postupne začína naberať na obrátkach nielen tempo, ale aj atmosféra a k záveru sa z neho stáva čistokrvný triler. Záver je na takto starý triler naozaj strhujúci, akčný a atmosféra skvelá. Film možno nemá ktovieaké obsadenie, ani výpravu, odohráva sa prakticky iba v jednom nízkom paneláku, ale nuda pri ňom stopro nehrozí a aj po rokoch vyzerá v mnohých ohľadoch sviežo. ()
Chlapec s bujnou fantazií spatří z požárního schodiště něco, co vidět neměl, a rodiče mu nevěří, že ti milí sousedé seshora jsou párek vrahů. Srovnání s Oknem do dvora se nabízí hlavně proto, že oba filmy se opírají o předlohy Cornella Woolriche a spojuje je náhodně zahlédnutá vražda u sousedů v přibližně stejné době a prostředí. Kdyby se The Window odehrávalo třeba někde na anglickém venkově, pravděpodobně by nikoho nenapadlo tyto dva filmy poměřovat. Způsob vyprávění je ostatně jiný. Nikdo mi nevezme přesvědčení, že Okno do dvora je v první řadě romantická komedie a snad i proto funguje stejně dobře desítky let poté, co naše smysly otupily drastičtější vražedné zápletky. Window chce být thrillerem a daří se mu to zejména ke konci. Dokud věc nezačala být dost vážná, aby byl dětský hrdina v reálném ohrožení života, docela jsem se nudil, protože "případ" je sám o sobě banální a od začátku jasný. Víc by mě bavilo, kdyby ten kluk neznal totožnost vraha. Kdyby věděl, že někdo byl zavražděn, ale netušil, proč a kým. Kdyby se to snažil vypátrat. Pokud jde o tu druhou zajímavou stránku filmu - že je vyprávěn (bohužel velmi nedůsledně) ze subjektivního pohledu dítěte - nemohu vytěsnit z hlavy dva filmy, které se pokusily o totéž a podle mě úspěšněji: The Nanny je lepší o třídu a Padlý idol o dvě. 60% ()
Jednoznačně nejlepší kousek na letošním Noir Film Festu. Budované napětí a tajemná newyorská atmosféra nenechá diváka chladným. V jednom momentu si myslíte, že dětský hrdina má už vyhráno, ale díky scénaristickým kličkám se situace opět vygraduje do maximálních výšin. Nesmím opomenout skvělou kameru, svícení, a herecké výkony. Především bych chtěla vyzvednout herecký um malého Bobbyho Driscolla. Na tuto méně známou noirovou jednohubku budu vzpomínat ještě dlouho. ()
Starý newyorský barák s požárním schodištěm, na životě ohrožený bezmocný kluk kterému nikdo nevěří, a scénář, který mu neustále háže pod nohy všemožné klacky. Malý neznámý thriller, který strhne jak leckterá žánrová klasika. Napětím a stísňujícím pocitem nabušený, až “akčně” odsýpající bez zbytečných odboček, s jednoduchou, ale o to efektněji naplněnou dramatickou premisou. A s hezky vygradovaným finále. [Noir Film Fest] ()
Představivost je fajn a díky ní je život pestřejší a dobrodružnější. Ale všeho moc škodí, takže když se malý fantasta a snílek stane svědkem vraždy, není divu, že i jeho rodiče mají problém s tím, aby mu to uvěřili. Tahle temná filmová lahůdka mě potěšila, zaujala a udržela v napětí po celou dobu. Příběh měl spád a představitel hlavní role byl jednoduše skvělý a uvěřitelný. Rozhodně fajn noir filmová jízda, kterou jsem absolvoval rád a s chutí. [Noir Film Festival 2019] ()
Reklama