Lovec krokodýlů

Steve Irwin je dokonalou esencí magorství a naprostého pracovního entuziasmu. Pozorovat ho, jak s naprostým nadšením vypráví o zvířatech, či bere do rukou všelijakou jedovatou havěť a výrazně u toho gestikuluje, či skanduje, je zážitek opravdu jedinečný. Velmi zábavné a člověk se i něco zajímavého dozví. (25.01.2006)

Překrásné drsné "dovádění" s krokodýly a podobnou havětí, která se vám snaží jít po krku. A cestami džungle, kudy jiní před takovouto zvěřinou utíkají přichází neohrožený Steve Irwin. Nepolapitelný, nedobytný a neohorázně oprsklý dobrodruh přichází polapit další svou oběť. Jeho trofejemi však vždy byly pouze lesklé kotoučky filmového pásu, na kterých zůstaly zachyceny jeho divoké skopičiny. On sám by však živému tvoru neublížil a stal se zaníceným ochráncem přírody. Bohužel jej tyto skopičinky stály život - zde. (04.09.2006)

Mám ráda dokumenty o zvířatech. Neurazí, v televizi to může běžet pořád a nikdy to není vtíravé téma, prostě se na to dá koukat stále. Ovšem pokud se objeví "tyran" Irwin, okamžitě mi naběhne žíla na čele, udělaj se mi mžitky před očima, a když do 30 vteřin nenajdu ovladač vypínám televizi kladivem! Tohle není zoolog, biolog ani antropolog, tohle je ichtilskej debil, kterej akorát provokuje zvířata a pak se diví, že po něm jdou! Málokdy se mi stane, že bych k někomu na obrazovce cítila upřímnou nenávist. Tady to bylo nezvratné. Ten pitomec si o nenávist přímo koleduje, svou trapností, ubohostí, krutostí, důležitostí jak sáňky v létě a hlavně svou pointou! Jinak to ani skončit nemohlo. Rejnok hrdina! (12.10.2008)

"A teď se ho pokusím pořádně nasrat..." Myslím si, že ho měl nějaký nasraný had nebo krokodýl už dávno zabít. EDIT: No tak to byl nakonec rejnok. Odpočívej v pokoji, Steve (ale hodnocení ti zvyšovat nebudu, promiň - jako dokumentarista jsi stál za prd a navíc jsi ta zvířátka před kamerou opravdu velmi velmi bezohledně stresoval). (05.12.2003)

9 / 10 Je tomu už zopár dní, čo svetom preletela správa, že jeden z najaktívnejších, najznámejších a divácky najobľúbenejších popularizátorov a ochrancov prírody je mŕtvy, ale tá nepríjemná zmes smútku a hnevu mnou aj naďalej preteká ako jed. Priznám sa, Steve Irwin mal od počiatku moje veľké sympatie, miloval som ten entuziazmus a zápal, ktorý sa zrkadlil v jeho usmiatej tvári vždy, keď mohol pred svojimi divákmi odhaliť ďalšiu z krás prírody a živočíšnej ríše. Nikdy som si však neuvedomil, ako veľmi potrebujem vedieť, že ešte aj dnes, v dobe nekonečných bojov o moc, vplyv a peniaze, v dobe, kedy sa viac ako veľkosť charakteru cení veľkosť bankového konta, existuje človek spájajúci v sebe odvahu, múdrosť, vôľu a silu niečo dokázať - všetky vlastnosti, ktoré som si vážil a ctil ako malý chlapec. Aj preto je krutou iróniou osudu, že až jeho smrť kdesi uprostred chladného a mĺkveho oceánu mi opäť pripomenula, čo je v živote skutočne dôležité: pocit, že ho žijete naplno, že každý váš nádych a výdych je ďakovnou rečou za možnosť okúsiť všetky jeho skryté krásy, pocit, že svojim konaním vtláčate svoju pečať do plynutia histórie, nie však zbraňami a úradníckymi pečiatkami, ale rozumom a snahou niečo po sebe zanechať - niečo, kvôli čomu sa oplatí pretrpieť všetky tie momenty, kedy by sme to najradšej vzdali. (06.09.2006)