Větrná hora

Panoptikum šílenosti. Copak je to vlastně za film? Dobrodužný rodokaps? Výchovná selanka? Návod na život? Studie lidských osudů? Vše a nic. Je to marné, je to marné, je to marné. A samozřejmě je v tom i láska. Zralá, i ta mladistvá. Ostatně, Marie Kyselková byla opravdu spíše manekýnka, nežli herečka. (28.07.2017)

Větrná hora, jak to popsat... Napínavé socialistické akční krimi, které jsem hodnotil, jak se dnes říká, bez předsudků. Pozor, dvakrát zaznělo slovo "soudruh", a jednou dokonce... no, bojím se to říct - "sovětské". Užíval jsem si nejen detektivní atmosféru, ale i skvělé obsazení. Za všechny musím zmínit Rudolfa Hrušínského, bezvadně vystupujícího v období růstu k moudré dospělosti, a Roberta Vrchotu, kterého byste si zde těžko spojili s henleinovcem Reichmanem z Uloupené hranice. (07.02.2023)

Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Josef Kemr, Stanislav Neumann, Josef Vinklář, Lubomír Lipský, Radovan Lukavský a další. S takovým hereckým materiálem nešlo natočit vyloženě špatný film. Scénář je na padesátá léta překvapivě ideologicky vyklidněný, takže se Větrná hora dá přijmout jako místy trochu hloupý, přesto mírně nadpůrměný dobrodružný film s přesahem do kriminálky. (08.04.2022)

Taková byla doba. Bylo po válce, mnoho věcí i politicky bylo nedořešeno, diváci volali po dobrodružném filmu, tak se toho režisér SEQUENS st. ujal. Myslím si, že to zvládl docela dobře, jenom některé scény měly být lépe dotaženy do konce. Josef CHVALINA, který většinou hraje záporné nebo role zakomplexovaných gaunerů, tam vystupuje sice důležitě, ale mě nepřesvědčil, že by zrovna jeho posadili na tak důležitý úřad po válce, kde se více jak kádrovalo a taková místa byla obsazována prověřenými lidmi (většinou bývalými partyzány). (02.10.2007)

Větrná hora byla jedním z mála filmů Jiřího Sequense, které jsem dodnes neviděl (konečně napraveno!) a vlastně ani nevím, proč jsem se jí vyhl v době, kdy jsem tvorbu tohoto režiséra tak nadšeně objevoval a řadu kousků sjížděl i opakovaně. Každopádně jsem si po čase potvrdil, že Sequensovo filmařské řemeslo v kriminálním žánru, s poctivým budováním napětí a z pohledu doby i velmi slušně odvedenou akcí, u mě pořád zabírá natolik, že mě během sledování vůbec žádnou (jinými zmiňovanou) naivitu či neuvěřitelnost ani nenapadne řešit. Obával jsem se případné socialistické agitace a zůstal překvapen, nakolik je vše podobné vytěsněno do úzadí napínavým dobrodružným příběhem, který tu (podobně jako v Polákově Smrti v sedle) tvoří z pohledu jednoho z hlavních hrdinů jakousi reálnější a strastiplnější variantu na tehdy oblíbené rodokapsy. Sequensovi se z prostředí pohraniční stráže podařilo vytěžit slušnou atmosférou, i s kapkou drobného mysteriózna během bloudění v zapadlém podzemním dolu a příběh získává na síle dalším zúčtováním s bývalými fašouny a oportunisty. A když se chýlí k happy endu se zdánlivým prohloubením romantické zápletky (asi jediný prvek, který děj pro mě trochu zdržoval, byť jistý význam měl), dochází nejen k jeho nečekanému přerušení, ale i dalšímu setmění atmosféry tam u dolu na Větrné hoře... Jméno Pecián v souvislosti s tímto filmem zůstane divákovi chvíli v paměti. [80%] (01.03.2023)