Atentát

Atentát na Heydricha byl asi nejvýznamnějším činem československého zahraničního odboje za druhé světové války. Je věcí sporu, zda to něčemu prospělo, vždyť co obětí kvůli tomuto činu padlo. Tento film je velmi dobrou rekonstrukcí onoho atentátu. Zejména bych ocenil podobnost Siegfrieda Loyda s Reinhardem Heydrichem, i když v tomto podání působí Heydrich celkem staře. Zemřel v 38 letech, zatímco Loydovi je 43, ale vrásky jej činí starším. Ale husarským kouskem je K.H.Frank, kterého hrál Richard Záhorský, naprosto věrná kopie! Herecké obsazení atentátníků je také velmi dobré. Mám jen pár detailů, které jsou z historického hlediska ve filmu zřejmě nepřesné. Domnívám se, že plán atentátu na Heydricha v době seskoku ještě parašutisté Anthropidu neznali. Mluvilo se o tom, že atentát bude spáchán buď na Emila Háchu, Emanuela Moravce či K.H. Franka, ale také právě Heydricha. Dále jsem ve filmu postrádal scénu, kdy krátce před půl jedenáctou projela zatáčkou v autě žena bez klobouku, a tím atentátníkům signalizovala, že Heydrich přijíždí bez doprovodného vozidla. Z filmu se dále zdá, že atentátni byli stále ukryti v kostele, ale v kapse jednoho z nich se našla tramvajenka z předchozího dne, kdy došlo k jejich smrti, což napovídá tomu, že svůj úkryt opouštěli. Minusem tohoto filmu je, že se zde nevyskytuje ani Gabčík (jeho "náhradník" mluví dokonce česky, ač byl Slovák!), Kubiš či zrádce Karel Čurda, po válce popraven za vlastizradu. Nicméně film hodnotím velmi kladně. (08.05.2009)

Atentát je velice dobře, bezchybně a hlavně důstojně natočená pocta opravdovým hrdinům. Ke srovnání se vysloveně nabízí např. Valkýra a ta tomuto snímku nesahá ani po kotníky. Sequens byl bez pochyby naprostý profík, toto téma nepochybně zpracoval s velkým osobním nasazením, o to více je šokující, že se pak snížil k nejodpudivější normalizační prasárně majoru Zemanovi. Ale kvalita díla by asi měla být posuzována bez ohledu na autora a v tomto případě opravdu nelze jinak než uznat, že Atentát ani líp natočit nešel. (30.08.2013)

Film s plochými postavami, bez podání souvislostí, mimo jiné také zcela pomíjí, jak se atentátníci dostali do pravoslavného kostela. Chybí mi tu především prokreslení lidských stránek jednotlivců (ve smyslu "odkud a jaký který kluk byl"). Podle mého názoru po roce 1989 přeceňovaný film. Vávrovo "Sokolovo" (odhlédneme-li od nestydaté komoušské propagandy) je umělecky na vyšší úrovni. (18.06.2022)

společně se snímkem Nebeští jezdci se jedná o nejlepší válečný československý film. Vrcholný počin Jiřího Sequense st. Opravdu velice zdařilá , dostatečně ( jak jen to šlo ) přesná a působivá rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského prorektora Reinharda Heydricha v širších historických souvislostech. Výborné herecké výkony všech zůčastněných v čele s Radkem Brzobohatým, vynikající kamera, střih. Závěrečná přestřelka v kostele byla opravdu lahůdkou a nevyrovná se jí, co do realičnosti se týče mnoho současných snímků. A protože k tomuto tématu mě pojí dvě události : první z nich byla práce kdysi dávno, kterou jsem dělal při studiu o kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kam se atentátníci uchýlili. Byl jsem tenkrát i uvnitř ( dělat fotografie ) a musím říct, že když jsem dole v kryptě viděl rozkutanou zeď a pajcr, kterým se " snažili " při zaplavení kostela atentátníci dostat pryč, úplně na mě dýchla atmosféra té doby a měl jsem nepříjemné mrazení po celém těle. Druhou událostí je fakt, že momentálně pracuji v areálu, kde se doteď nachází zámek ( ikdyž v dost ubohém stavu ), kde tehdy Reinhard Heydrich pobýval. Už kvůli těmto dvou událostem ( ale hlavně kvůli filmu samotnému ) nemůžu jinak než dát plné hodnocení. (17.02.2009)

Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. (17.09.2007)