Top Gun

I s odstupem času velmi slušný film. Tomu Cruisovi role arogantního, avšak šarmantního mladíka skutečně sedí. Řada scén dodnes neztratila nic ze své stylovosti a Cruisův flirt také stále funguje. Škoda, že tempo je v druhé polovině (po inkriminovaném incidentu) zbytečně rozvolněné. 7/10 (01.03.2014)

Jako akční hra na hrdiny jasných 5*. Ten patetický patriotismus, ta silácká armáda, to bratrské přátelství, ta vášnivá láska, ta drsňácká nezávislost, ta bezmezná oddanost rozkazům, ta správňácká pohodička, ta ješitná rivalita a ta hrdinská válka, to jsou prostě věci, které dělají takový film jedinečným v očích desetiletých chlapců jako jsem byl já, když jsem to viděl prvně a Top Gun si zamiloval, stejně tak jako armádu a stíhačky. Dneska se u tohodle filmu válím smíchy! Když sečtu to nadšení kdysi a ten odpad dnes, dostanu slabé 3*. (16.04.2006)

Jedinečnost Top Gunu spočívá mimo jiné v tom, že se skrze něj dá pochopit, proč Tony Scott tak často a rád používal teleobjektivy. Teleobjektivy tvoří jak známo podstatnou součást jeho režisérského rukopisu. Top Gun je toho dobrým příkladem, protože jsou tu použitý snad v 80% stopáže, ne-li víc. Důvod, proč tomu tak je, si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu: představte si, že jste kameraman a někdo jako třeba Tony Scott po vás chce natočit letecké souboje. Jedno z klíčových rozhodnutí se týká toho, jak budete zabírat letadla. Buďto je můžete brát přes normální objektivy, aneb přes teleobjektivy. Normální objektivy, tzn. velký úhel záběru, způsobí, že letadlo se bude moct volně pohybovat od okraje záběru k okraji a bude působit dynamicky, zatímco okolní krajina statičtěji. Oproti tomu teleobjektivy, tzn. malý úhel záběru s extrémním přiblížením k předmětu, udělá z letadla statický prvek na pozadí dynamické a rozostřené krajiny. Toto druhé řešení má ovšem jednu dost nezanedbatelnou výhodu, protože piloti v kokpitu jsou obvykle snímání úplně stejně (kamera nalepená na pilota a dynamicky ubíhající krajina za ním), tudíž když se během soubojů přestřihává z letadla na pilota a vica versa, není v tom tak velký kontrast, jako kdyby se stříhalo z „velkého" pilota na „malé" letadlo brané normálními objektivy. Z hlediska střihu je řešení s teleobjektivy zkrátka lepší. Naopak když jede Tom Cruise na motorce, bere se to často spíš přes normální objektivy, protože žádné střihy na něho jako jezdce za řídítky neexistují, a cílem je naopak to, aby vynikla spíše okolní krajina, topící se čirou náhodu zrovna v tom nekýčovitějším kalifornském západu slunce. Top Gun tudíž chápu jak takovou esej na téma teleobjektivy, jejichž použití nemusí být navíc vůbec samoúčelný. Nejenže to je efektivní, protože teleobjektivy jakoby izolují předměty a odtrhávají je od okolí, což zde, kde letci během tréninku soupeří spíš sami se sebou než s nějakými dalšími piloty, má svůj pádný význam. Vedle toho je použití teleobjektivů i velmi efektní a dává to filmu zvláštní šmrnc. Nejznámějším příkladem této efektnosti je nejspíše scéna z Hitchcockova Psycha, ve které detektiv Arbogast padá ze schodů. Upřený pohled znehybnělé hlavy, snímaný na dynamicky se pohybujícím pozadí, v protikladu k tomu, co se děje ve „skutečnosti“, kde pozadí zůstává v klidu, zatímco hlava se pohybuje (podobně jako u pilotů v Top Gunu), konkuruje svou působivostí snad i slavné scéně ze sprchy. (24.02.2013)

Tá ústredná pesnička! Len čo začujem jej prvé tóny, spomeniem si na staré dobré časy, keď vznikali neskutočné pesničky pre trháky ako Duch alebo Hriešny tanec. Prvý Top Gun som si prvý raz v živote pozrel až po štyridsiatke, v r. 2022. Prehovorila ma na to manželka, s ktorou som pár mesiacov predtým zašiel do kina na dvojku a obom sa nám veľmi páčila paradoxne napriek tomu, že sme jednotku nevideli. Ja som tušil, že ju ani vidieť nepotrebujem, že ma proste nebude baviť... a napokon sa ukázalo, že som sa ani príliš nemýlil. Ona samozrejme nie je zlá. Režisér s kameramanom si užíva osemdesiatkovú poetiku, skvelú slnečno-plážovo-palmovú výpravu s malebnými (a rozhodne nie lacnými) rodinnými štvrťami, parádne kameramanské jazdy, nájazdy, lety, prelety, podlety atď. Ale priznám sa, že ma všetko to blbnutie so stíhačkami vôbec nebavilo. To, že som sa ťažko orientoval v tom, do kokpitu ktorej postavy sa práve pozerám, bol ešte ten najmenší problém. Okrem toho ma zarazilo, že scenár je svojím spôsobom o ničom. A to nemyslím ako ironickú urážku, ale doslovne. Temer nič sa v ňom nedeje. Postavy len chodia do baru, sedia v stíhačke a cvičia, prípadne sa spolu bavia v sprchách alebo v nejakej miestnosti a keď sa aj raz za čas zjaví stíhačková scéna, tak v drvivej väčšine len blbnú, cvičia a podobné neškodnosti. Z hercov som sa tešil na môjho miláčika od dôb Votrelca Toma Skerritta, ale najviac sa mi nakoniec páčil Val Kilmer, Kelly McGillis (vo výťahovej scéne sa podozrivo podobajúca na Charlize Theron) a sympaťák Anthony Edwards z Pohotovosti. Michael Ironside bol prekvapivo temer neviditeľný. Mohutne na mňa okrem pesničky a práce kameramana Jeffreyho L. Kimballa (Kučeravá Sue, Špecialista) zapôsobili práve scény s Cruiseovým parťákom, dvojnásobne momenty s jeho synom, ktoré vďaka existencii dvojky (ktorá z tohto brutálne ťažila, nebudem spoilerovať) mali úplne inú príchuť, než v dobe premiéry v r. 1986. Pri trápnom 15-miliónovom rozpočte to na celom svete zarobilo 356, čo bol obdivuhodný výkon. Takže je neuveriteľné, že hoci sa o dvojke hovorilo v podstate od premiéry jednotky, napokon vznikla až o 36 (!!!) rokov neskôr, po smrti Tonyho Scotta. A pri rozpočte 170 zarobila na celom svete neuveriteľnú skoro jeden a pol miliardu (!!!) dolárov. (30.09.2022)

Náborové video amerických vojenských aerolinií je hodně sexy a kdybych neměl ploché nohy, tak už dávno sedím v kokpitu stíhačky a bombarduju všechny ty zákeřné přičmoudlíky, které nedemokraticky odmítají dodávat zdarma ropu do USA. No jo, já vím, že je to hovadina, ale mám na ni z dob nekontrolovaně splašených hormonů jen ty nejlepší vzpomínky. (13.10.2015)