May

Občas mezi hororovými dramaty narazím na něco, co mě doopravdy zaujme. May je velice zvláštní film a vlastně se ani moc nedivím, že u diváků vyvolal opravdu rozporuplné pocity. Hororového toho na něm ve skutečnosti moc není, ale režisér Lucky McKee dokázal na filmové plátno přenést kus své zvrácenosti, která určitě stojí za pozornost. Největším testem však projde divákova trpělivost, protože samotná zápletka má dost pomalý a únavný rozjezd. Ti, co očekávají čistokrevnou hororovou jízdu, by od toho měli dát raději ruce pryč! Bizarní on tento film skutečně je, ale především se musíme vžít do pocitů samotné May, která to už od dětství neměla úplně jednoduché a hlavně její hlava není vůbec v pořádku. Pokud přistoupíme na tuto hru a budeme mlčky sledovat její postupné krůčky v dospívání, budeme následně odměněni opravdu zvrhlým a hlavně morbidním koncem. Její nesmělost se promění v hotové šílenství a touhu získat cenné trofeje. Poslední půlhodinka se tak pro ty trpělivé stane skutečnou odměnou, která podstatně vylepšila můj celkový pohled na tento film. Když k tomu připočítám i obstojné herecké výkony, nakonec zklamán neodcházím. 60% (08.04.2017)

„Slunko svítí, ale oči vidí jenom temnotu, bytost vytržená v chladnou samotu. Zaslepena hedvábným závojem lítosti, prokleta v osidla bezvládné věčnosti,“ aneb skličující souboj s chorobou jménem osamění. Zvláštní hra s lidskou opuštěností, blouznění pod záštitou teenagerky, žánrové rozpolcení (romance, psychologie, drama i jakýsi moderní post-horor). Když jsem kdysi prvně viděl fotogalerii May, očekával jsem zvláštně avantgardní podívanou, křehce odlidštěnou koláž bizardních obrazů a gotické morbidity. Ovšem skutečnost byla jiná. Roztomile ostýchavá Angela Bettis, dráždivě hašteřivá Anna Faris, hořko-sladká kolísavost děje a příběh více či méně evokující podobnost s Carrie (shodou okolností v televizní předělávce z téhož roku si Angela střihla hlavní roli), bez zásadních zvratů a zlomů. Postrádal jsem mnohem více chladu, temnoty, jež by umocnila onu sžíravou depresi. Čekal jsem mnohem více lehkosti, nenucenosti, mnohem víc zvláštnosti a emocí. Přesto mě mile překvapil padnoucí a dobře odhadnutý hudební doprovod Jaye Barnese Lucketta a trošku i samotný, rozporuplný závěr (jednoznačně očekávané bytostní rozpolcení, které ovšem činí těch 70 minut před tím ještě nudnějšími, než mnohdy doopravdy jsou). Přestože samota člověka uzavírá, naopak rozkrývá a umocňuje mnohá tajemství z nejhlubších zákoutí naší osobnosti, která by měla zůstat skryta. Jednoznačné vítězství myšlenky obsahu nad finální formou a ani mé okamžité zalíbení v kouzelné Angele nevytáhne May výš jak na 3 hvězdy. Tudíž za mě [6/10]. (27.02.2008)

Morbídny "remake" klasickej gréckej báje o Pygmaliónovi je dokonalosť sama. Absolútne geniálnej poslednej päťminútovke akoby vystrihnutej z nejakého artfilmu (Prečo ma nevidíš? Naozaj ma nevidíš? Uvidíš ma. Au! Teraz ma už vidíš? To som rada. No, vlastne je mi to fuk.) predchádza film tak nudný, že nuda tu snáď bola povýšená na tvorivú (?!) metódu. Experiment "nuda vs. paráda" sa vydaril - výsledok musíte chvíľu rozdýchať. Experimentálnym filmom však viac než dve hviezdičky nedávam. (15.01.2005)

Ten film je vesmes excelentni, bohuzel ale jen v prvnich dvou tretinach, kdy vas dostava vyborne vykresleni emo/goticky May a jejiho ukazkove psychoticky obsesivniho charakteru. Z pozadi navic pulzuje silna podpora hororove atmosfery tvorene jednou sympatickou panenkou v boxu a i diky povedene hudbe to ma naslapnuto na super vysledek. Ve finale se to ale kapku zvrtne, zacne se to snazit o typicky americke sokujici brutalni finish a uplne zbytecne to kazi celkovy vysledek. Stale ale velmi prijemne prekvapeni, ktere je zde tezce nedocenene. 7/10 (20.04.2010)

„Keď si nevieš nájsť priateľa, vyrob si ho.“ Bola to noc, kedy si nesmelá May (Angela Bettis) začala zháňať náhradné časti, lebo ju to prestalo baviť a nikto ju nemal rád. Hoci si myslím, že nebezpečnejší sú ľudia, ktorí sú až príliš normálni,než takýto čudáci, je May podarený hororček, ako robený na nedeľňajšiu ranú kávu (pre niekoho). Príjemne zvrhlá záležitosť. Niečo ako keby Wednesday Addams (alebo Mary Shelley) dostala vlastný film a zo strašidelného zámku odišla bývať dole do mesta. (01.12.2006)