Krvavá hostina

Jestli někoho zajímá, kde začalo něco, co dnes prezentují snímky jako Hostel či Saw, čili samoúčelné násilí, ty nejkrvavější amputace způsobující co možná největší míru bolesti, no zkrátka děsivá chirurgie zvrhlostí - poté jste narazili na pramen. Pravda, jsme v roce 1963 a tak efektivita snímku je tatam a člověk se spíše pousměje nad tím co vidí, nicméně v daném roce to muselo být patřičně šokující. Snímek je sice prapředkem dnešních zvrhlostilůstek, ale bohužel jeho kvalita je podprůměrná. Horror horrorem nedělají jen řezání částí těla, potoky krve a vytrhané jazyky a na to film bohužel doplatil. Se strachem se zde prakticky nesetkáte a to je špatně. Je to prostě špatná filmařina, ale ruku na srdce, nikdo kdo si tento film sehnal snad nemohl doufat, že bude svědkem něčeho kvalitního. Většinu zajímalo jen to, jak se porcovalo maso v 60. letech, 3 roky od uvedení Psycha, 11 let do vzniku čelistí. (17.01.2008)

Tenhle film jsem musel vidět už z povinnosti.Zajímalo mě-kdo a jak položil základní kámen pro splatter horor.No co k tomu dodat.V dnešní době tohle průkopnický dílo vzbuzuje spíš úsměv na rtech.A to hlavně po herecké stránce.Jedinej kdo svoji roli zahrál obstojně byl hlavní záporák.Dokonalej vyšinutej slizoun.Pochválit musím taky barvy,kde prim hraje hlavně modrá a červená.No tak když to shrnu-tenhle film už v dnešní době divákům nic moc neřekne,ale i tak jsem rád,že jsem ho viděl.Krvavá hostina by měla být povinností pro všechny fandy splatteru.Aby každej viděl kdy a kde to všechno začalo.V roce 1963 tohle musel být masakr.Tolik krve neuvidíme ani v některých novějších hororech.Respekt. (08.07.2015)

Lewis jako zakladatel gore žánrů tímhle filmem zaručeně šokoval, nicméně dnes je to spíš lehce úsměvné, a to hlavně díky krvi která vypadá fakt hrozně. Nicméně na tu dobu mi nezbývá nic jiného než smeknout klobouk, protože takovýhle gore v 60 letech nikde jinde nenajdete. Příběh je sice pitomý klišé a herci se ani nesnaží hrát, ale je to příjemné pokoukání kteeré trvá něco málo přes hodinku tak proč sakra ne? (13.10.2012)

Herschell Gordon Lewis a jeho odvážny pilier gore hororu, ktorý v šesťdesiatych rokoch naplno odštartoval krváky tohto typu s plnou vizualizáciou, tvorí samotný a neoddiskutovateľný základ hnusáckej filmovej histórie, nakrútený iba za 9 dní v slnečnom Miami. V dobe svojho vzniku prelomový, odsudzovaný a odpor vyvolávajúci horor je dnes s úctou považovaný skôr za telenovelovú paródiu na horor ako taký, dotvorený šialeným výzorom titulnej postavy, úsmevnými chybami a krásnymi ženami, obeťami egyptského božstva, na čele s Playmate magazínu Playboy z júna 1963 - Connie Mason. Pestrofarebná zábava v klasickom duchu môže teda naplno začať! Herschell Gordon Lewis svoje osobné dielo vyšperkoval zo siedmych pozícii a to: réžia, okrem ktorej je aj autorom príbehu v spolupráci s Davidom F. Friedmanom (hlavným producentom Blood Feast), vo filme je možné počuť Lewisov hlas ako komentátora v rádiu, je vedľajším producentom, autorom hudby k filmu, okom filmovej kamery a autorom špeciálnych efektov. Nemalá odkazová stránka rady neskorších hororov na túto klasiku žánru len posilňuje to jedinečné čaro a silu "Blood Feast". Okrem nich sa konkrétnejšie a celominutážne v roku 1987 pokúsil ešte viac trashovitejšie a zábavnejšie vzdať hold Lewisovej klasike Jackie Kong svojou verziou, voľným pokračovaním Blood Diner (1987). O pätnásť rokov neskôr sa o to isté a s rovnakým úspechom pokúsil samotný Herschell Gordon Lewis autoparódiou Blood Feast 2: All U Can Eat (2002). ### "Blood Feast" sa vďaka svojmu zameraniu muselo okrem nadšených výkrikov vyrovnať aj s neochotou distribúcie, urážkami a zákazmi. Potom, čo vo Veľkej Británii v máji 1982 vydalo štúdio "Astra" "Blood Feast" (64 min.), miestni cenzori z BBFC uvalili po roku (júl 1983) ban na šírenie filmu umiestením na zoznam tzv. "Video nasties". Následne sa "Blood Feast" dočkalo obnovenej voľnej distribúcie v Británii až v roku 2001 vydaním disku štúdiom "Tartan Video" – jednalo sa však o Cut verziu skrátenú o 23 sekúnd. Na Uncut release si britské publikum muselo počkať do roku 2005 (vydanie štúdiom "Odeon", 67 min., Rated: 18). (06.01.2007)

Lewis byl prase a točit neuměl (fanoušci jistě odpustí), ale jedno se mu musí nechat: měl nehoráznou odvahu a hlavně drzost něco takovýho stvořit. Prasárna typu Blood Feast neměla ve své době konkurenci. I přes svojí křečovitost a neskrývající amatérismus musel proto zákonitě šokovat. Veškerým explicitním násilím, v němž psychopatický "hlavní hrdina" vyvrhne jednu mladou dívku a druhé zase v detailu vytrhne jazyk, položil základní kámen gore a splatteru, a dalšími trashovitými fláky pouze potvrzoval svou zvrácenou vizi budoucího filmového umění. I když příběh stojí pokaždé za hovno. The Wizard of gore budiž důkazem. (20.07.2011)