After Life

Téma je výborné, ale bohužel to končí u zajímavé myšlenky. Mrzí mě, že Hirokazu Koreeda na to šel způsobem, který docela nešikovně balancuje mezi dokumentem a fiktivním filmem a jakoby se nedokázal rozhodnout, ke které straně se přiklonit. Vždy, když se objevilo něco zajímavého, co vypadalo slibně, hned to nedotažené zmizelo a nastoupilo něco, co bylo nevýrazné a ploché. Nepochybuji o tom, že by myšlenka šla zpracovat mnohem lépe, dokonce mi během sledování v hlavě běžel celý nový scénář. Do hloubky vypracovat charaktery postav a jejich životy, stejně tak jejich pobyt v onom domě, který pro ně byl po smrti přestupnou stanicí a přidat emoce. Osobně mi ve filmu neseděla skutečnost, že pracovníci a pracovnice v domě se snaží zvěčnit vzpomínky natočením filmu, jistě by se to obešlo i bez toho... Určitě ale stálo za to na film se podívat, protože nám nabízí další způsob, jakým se zamyslet nad životem. (18.02.2011)

Na člověka po vlastní smrti čeká jediný úkol: vybrat si jednu jedinou vzpomínku ze svého života, kterou mu zaměstnanci jakéhosi "posmrtného úřadu" natočí a kterou si jedinou bude dále pamatovat. Atraktivní námět, ale dogma zpracování Afterlife je strašné, nutí postavy pronášet nesmyslné dialogy, děj v podstatě neexistuje a atmosféra nulová. Povolání - výroba "švédovaných" vzpomínek je stejně zbytečné jako sám film a nejhorší je, že se snaží při tom tvářit vážně a důležitě. Btw: jestli tohle je posmrtný život, tak mě čeká peklo, které bude trvat déle než 2 hodiny. 30 % (17.11.2008)

Ešte pomerne vidno, že sa režisér zatiaľ iba hľadal, a to vo svojom v poradí druhom celovečernom snímku, v ktorom sa predovšetkým vyžadovala čo najväčšia trpezlivosť zo strany diváka, aby sa skrátka pripravil na poriadnu spŕšku nekonečných dialógov medzi týmito jednotlivými postavami, až sa to pomaly stávalo naprosto vyčerpávajúcou vlastnosťou tohto počinu... • Síce sa úplne nestotožňujem s tým, že to zároveň bolo i mojim hlavným zdrojom celkovej vyčerpanosti (no, vôbec nemôžem poprieť zrovna ani to, ako som sa strašne tešil na záverečný gong, ktorý vari definitívne oznamoval koniec!), ale som si jednoznačne istý aj v tom, že táto ranná "kore'edovka" , i napriek svojej「mimoriadnej ukecanosti」, mala niečo do seba, i keď sa v podstate neustále krútila zôkol-vôkol intenzívnych rozhovorov v akejsi『posmrtnej agentúre』, áno, vďaka tomu sa práve toto kinematografické dielko, následne posunulo i do ďalšieho rozmeru, a to nielen snáď iba kvôli samotnému dojmu, ako by ste sa proste pozerali na「film vo filme」, čo je tiež ďalšou pridanou hodnotou navyše, konkrétne v tejto vízii, ako si ju vtedy predstavoval v súčasnosti renomovaný Hirokazu Kore'eda. • Totižto, aby som počas písania svojej recenzie,『nechodil iba okolo horúcej kaše』, tak predsa čosi viac načrtnem i zo samotného diania, ktoré disponovalo duchovnou charakteristikou, aj keď to tak akosi ani spočiatku nevyzeralo, že sa už nachádzame niekde mimo nášho chápania (trojrozmerného priestoru), akurátne zrejme myslíte na to isté, čo má taktiež recenzent na mysli, pravdaže v tom prípade, ak ste o týchto súvislostiach aspoň trochu presvedčení, tak sa k nim nakoniec rovnako prikloníte, že by sa potom mohli odohrávať v takejto podobe... • Áno, tým vlastne dosť naznačujem najmä to, že všetky tieto postavy sú už po smrti, a na tomto špecifickom mieste, ktoré som pomenoval o pár riadkov vyššie, čiže na akomsi medzistupni, sa každému z nich budú postupne premietať hádam tie najcennejšie spomienky, na aké si len (ne)spomenú, aby mohli s nimi pokračovať rovno do「posmrtného života」. A od toho sú mimochodom títo sympatickí pracovníci, aby týmto sympatickým zosnulým s tým pomohli. • Osobne som tejto myšlienke určite naklonený, no súčasne s tým rozdielom, že by som ale uvítal oveľa pútavejšie spracovanie, než akurát to, ktoré sa momentálne snažím (o)komentovať. Povedzme, filmových možností, by k priamej dispozícii aj boli, len ich treba smelo vyhľadať...? (25.03.2023)

Já jsem asi nadšený a zklamaný zároveň. Jinak ty své pocity z tohohle filmu asi nepopíšu, protože je skutečné mám takové... zvláštní. Nápad samotný je natolik geniální, že by pod taktovkou skutečně geniálního režiséra (a těch je skutečně málo) vystačil i na tříhodinovou stopáž a byl plný filozofie, silné psychologie postav i veškerého odhalení ohledně tohoto "Mezisvěta". Wandafuru raifu má tu psychologii, filozofie tak trochu (ale tam to zas tolik neřeším, jelikož Kore'eda chtěl primárně natočit poetický film a to se mu i povedlo) a ta mytologie (řekněme) tam je, ale stejně bych chtěl vědět víc. Ano, chápeme, co za úkol mají ti mrtví, víme, kde jsou ubytovaní, co je jaký den čeká a víme i to, co se stane, když si do neděle nedokáží vybrat jednu vzpomínku. Ale kam přesně ti, co si vybrat dokázali (drtivá většina) odcházejí? A ten Mezisvět, jak vypadá? Je rozdělen jen na různé hotely, kam chodí ti mrtví nebo jen tvořen něčím víc? A proč v Mezisvětě nemají k dispozici vzpomínky mrtvých? Aby se podle nich mohli řídit nebo jim je v sobotu rovnou pustit? Proč vše musí napodobovat a točit štábem? A co když si někdo vybere těžko natočitelnou vzpomínku, třeba výlez na Mount Everest? A ti, co si nevyberou, můžou si někdy vybrat v budoucnu a pak odejít? Ti, co si nevyberou - stárnou, omládnou nebo zůstanou ve stejném věku, kdy přišli (myslím teď ty, co si nevybrali)? A proč se nerozlišuje podle hříchů a třeba Hitler by měl stejný nárok na šťastnou vzpomínku stejně jako někdo hodný? Ono by těch otázek asi bylo ještě víc, ale už tak jich mám dost. Jasně, možná chci vědět až moc, ale existence Mezisvěta mě prostě fascinovala a chtěl bych o ní vědět fakt co nejvíc - nebo aspoň skoro všechno. A tady mi prostě něco chybělo, nemůžu si pomoct. Jinak ten film má podmanivou pomalou poetickou atmosféru, zajímavé postavy (ačkoli těch starých mohlo být víc a taky jsem chtěl vědět, jak umřeli - obzvlášť u těch mladých), skvělou kameru, civilní herecké výkony, dobře se na to kouká a v tom, co vše je tam rozehrané, je to i slušně vedené. Zatím je to to nejlepší, co jsem od Kore'edy viděl (a celkem mě překvapuje, když už je i tady asijská kinematografie celkem oblíbená a Kore'eda vešel do většího podvědomí i v Česku, že tenhle film vidělo málo lidí), ale bohužel ani tady nemůžu být úplně nadšený, i když bych skutečně chtěl ten plný počet dát. Ale na něj mi tam ještě dost věcí chybí... 4* (23.12.2020)

Film, který slibuje mnoho zábavy a snad i moudrosti a vyjde z něho jen smutné a nicneříkající čekání na konec. Myšlenka toho, že by měl člověk po smrti strávit zbytek věčnosti v jediné vzpomínce mi přijde ohavná. Ať by si ta vzpomínka byla sebevíc příjemná. Když už by člověk měl po smrti existovat, tak ať sakra existuje. Toto pojetí je až prachmizerně impotentní. Zbytek věčnosti ve vzpomínce. A co třeba ve snu o budoucnosti? A co takhle v zavařovačce? Je jedno kde, hlavně že někde. Kéž by pambu dal a nebyl. A s ním aby nebyl ani život věčný. (13.10.2010)