Súperi

Nebojím se a půjdu do mírně nadhodnocených 4*, které však s chutí Ridleymu daruji. Soupeři jsou vcelku ojedinělým filmem, který představuje období hrdosti a posedlosti reputací, která nekončila ani po smrti. Film pracuje se silnými tématy, které však v několika chvílích nevyužívá dostatečně, ale vše je vynahrazeno dokonalým závěrem, přesně v souladu s myšlenkami a nádechem celého snímku. Těžší debut si asi nemohl Scott vybrat a to nejen z důvodů tématu, ale i prostředí, kde střídá napoleonskou francii s Ruskem a v závěru se nebojí "posledního duelu" odvěkých rivalů na zničeném hradě připomínající skotské/anglické prostředí. Nepomáhá mu ani slabší scénář, který témat příběhu využívá, ale nedostatečně rozvíjí některé charaktery a nutí diváka přečkat slabší okamžiky. (01.07.2009)

Prvotina Ridleyho Scotta. Výborná kamera, dobří herci. Jiskrné avšak iracionální souboje dvou Bonapartovských husarů na život a na smrt vynucené pod ztrátou čehosi zvaného důstojnická čest (dnes bychom to zvali pokusem o zabití), soukromý i válečný život důstojníka. Přes zjevnou kvalitu mne Soupeři ale nijak zvlášť nenadchli, snad to téma bylo na dnešní dobu moc absurdní. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=g8nGgvepXCk (07.05.2010)

Jestli Soupeřům něco chybí, tak je to lepší základní zápletka, neboť oba husaři se snaží jeden druhého zabít když už ne pro nic, tak pro absolutní koninu, která ze zúčastněných osob dělá entity s iq bludného kořenu. Ovšem i tak se Scottovi povedlo vytvořit příjemný historický film, kterému sluší nižší rozpočet (kostýmy jsou sice skvělé, ale není přítomna ani jedna davová scéna), díky němuž můžou mít souboje náležitě komorní atmosféru, které by ale slušela větší osudovost a náboj. Nebo útok vesmírných sleďů. (07.11.2014)

Scottova prvotina má velice zvláštně strukturovaný děj. V podstatě jde jen o neustálé opakování nikdy nevyřešeného souboje a nějaká dějová vata mezi tím. Jenže díky tomu film rychle ubíhá a ač působí díky té struktuře jako téměř až krátkometrážní dílo, funguje bez problémů. Samostatnou složkou je pak kamera, která dělá ze Soupeřů vizuálně úchvatný zážitek. Rozhodně povedený debut. 7/10 (02.11.2016)

Ridley Scott v Soupeřích (podobně jako například v pozdějším Dobytí ráje) předvádí označení filmu jako „pohyblivých obrazů“ v zcela doslovné (a dech vyrážející) praxi. Od věcí nejdrobnějších v sytých zátiších, přes impresionisticky magické obrazy venkova, Ruskou zimu z které se vám zavrtává mráz až do morku kostí, přes nestálé hry stínů a nespočetných druhů světel. Pokud bychom pokračovali ve vypůjčování si pojmů z jednotlivých uměleckých disciplín, pak by se daly podmanivé obrazy brát jako „barva tónů“, zatímco o rytmizaci snímku se stará leitmotiv soubojů. Ty, ač je jich dostatek, nejsou zdaleka nudné a naopak, svojí rozmanitostí až zaráží. Ať se již bavíme o zbraních dle výběru, různorodém prostředí zápasů, či třeba nápaditě využitých střihových fíglů. Příznačným je v tomto ohledu například souboj, v kterém se poprvé zcela zřetelně láme Carradinova odvaha – jeho mysl se vrací ve strachu ke vzpomínkám, následně zpět k realitě, aby nakonec těkavě proplouvala mezi očekáváním vlastní, či soupeřovi smrti. Tyto obrazy se stupňují v četnosti i v rychlosti střídání, až divák nakonec neví, co je to skutečnost a co je jen představa - což posiluje nesnesitelné pnutí v otázce, co se vlastně stane/stalo. Však také hra s napětím prostupuje celý snímek – už od samotné premisy nepředvídatelné (a neustálé) hrozby od posedlého Keitela, přes podobně umanutý charakter Carradina, u něhož je úžasný paradox v tom, že čím více běží děj snímku, tím více musí člověk obdivovat jeho smysl pro čest a férovost. Čímž mu však na postavě záleží víc a víc, až do momentu, kdy si vlastně začne přát, aby zvolila v posledních soubojích raději ústup a zbabělost a tak eliminovala hrozbu smrti. Tím je divák zcela nepokrytě vmanipulován do těžkého morálního dilematu, před kterým hlavní postava neustále stojí a celý příběh tak získává velmi pikantní příchuť (no vida, začalo to u malířství a končí u kuchařství – ale řekněte, není umění vybrat a použít ve správném poměru ty skutečně vhodné ingredience? Člověk až nestačí žasnout, jak dokonale vyváženou pochoutku ukuchtil pro diváka v podstatě „začínající“ režisér). (01.03.2017)