Blade Runner

Milujem pomalú hypnotickú atmosféru, milujem nebesky majestátnu Vangelisovu hudbu a milujem aj experimentálne skĺbenie pochmúrneho daždivého noir s retro-futuristickými prvkami, ktoré Blade Runner dodali kult nezabudnuteľnej filmovej klasiky... ale čo, preboha, ten scenár?! Tak božský námet s robotickým potenciálom (vzbury robotov a z toho vyplývajúca možná apokalypsa ľudstva, túžba po večnom živote, ...) si zaslúžil omnoho väčšie rozvrstvenie, omnoho väčšie zanietenie a omnoho viac scenáristických slučiek. Už len keď vezmeme do úvahy dve dejové, nezávisle od seba plynúce línie (love story Forda a replikantky vs detektívka), obidve ponúkali dostatok možností na vytvorenie vlastného príbehu bez toho, aby boli tak nezmyselne prepájané. Blade Runner je úchvatným obrazovým a hudobným dielom so silným, ale nedotiahnutým filozofickým podkladom (to už akčný Terminátor prináša väčšie myšlienkové posolstvá) a obsahovo je tak nedomyslený a nerozvinutý, že sa v mojich očiach nikdy nezaradí na popredné miesta najlepších sci-fi filmov, čo ma pri žiadnom filme nemrzí tak, ako práve pri tomto. (25.05.2012)

Klasik sci-fi žánru Philip K. Dick vždycky lákal filmaře svými rafinovanými příběhy a dnes už existuje celá řada filmových adaptací jeho díla. Blade Runner je patrně ten nejslavnější, byť si nejsem jistý, jak dalece by se Scottovou verzí byl spokojen. Realizací filmu byl po celosvětovém úspěchu Vetřelce vybrán právě Ridley Scott proslavený svým vytříbeným vizuálním stylem. Právě vizuální stránka je hlavním kladem snímku, který se stal klasikou svého žánru a patří do zlatého fondu filmové sci-fi. Do té doby se žádnému režisérovi nepovedlo tak dokonale ztvárnit představu gigantické přelidněné megapole budoucnosti plné odlidštěné technologie a obřích reklam na stěnách domů. Název Dickovy románové předlohy se dá poněkud krkolomně přeložit jako "Zdá se androidům o elektronických ovečkách?" Film dnes existuje ve dvou verzích - v původní s happyendem odletu hlavního hrdiny s androidkou Rachel do idylické přírody a pak v autorském Scottově sestřihu, který je celistvější a temnější. Silnému hereckému obsazení vévodil Harrison Ford, pro jeho partnerku Sean Young šlo o roli, kterou už nikdy nedokázala překonat. Daryl Hannah předvedla coby androidka nádherný akrobatický výkon... Scottův Blade Runner není silný svým dějem, ale výtvarnou stylizací a atmosférou. Díky tomu je rozumné ho sledovat na velkém plátně. Celkový dojem: 90 %. (18.01.2008)

Klasika žánru science-fiction. Musím říct, že napoprvé mě tenhle film vůbec nepřesvědčil (dokonce jsem při jeho sledování asi ve 3/4 filmu usnul). Ale když jsem jej viděl podruhé a pak i potřetí, už to bylo jiné kafe. Skvěle budovaná atmosféra, podpořená jedinečnou hudbou mistra zvuku Vangelise a doplněná mnoha úžasnými efekty, to vše donutí nakonec diváka k zamyšlení "kdo vlastně byl ten hodný a kdo ten zlý". (23.07.2002)

I po více než dvaceti letech stále mladá, svěží a novátorsky vyhlížející sci-fi, která neztratila nic ze své působivosti. Scottovo vizuální vidění, podpořené Vangelisovou hudbou, však plně přebíjí obsah, který je ve své podstatě až příliš jednoduchý a za filozofii bych jej rozhodně neoznačil, stejně tak jako nespatřuji moc oduševnělé romantiky ve vztahu Deckarda s Rachael – mnohem více na mě zapůsobil démonický Roy Batty jehož proslovy o zážitku ze žití ve strachu a slzách v dešti ve mně rezonovaly po zbytek filmu. Filmový kult pro fajnšmekry, pro mě nevšední zážitek po dvouleté odmlce, která propříště už tak dlouhá zřejmě nebude. (03.01.2007)

Scottův Blade Runner je téměř nevyčerpatelná zásobnice geniálních nápadů, celý film působí jako výsledek nepochopitelně šťastné souhry několika kladných faktorů, kdy se sešel dobrý režisér s dobrým hercem, přetvořili námět výtečného spisovatele P. K. Dicka a vše bylo doplněno mým nejoblíbenějším soundtrackem z pera Vangelise. Taková kombinace se podaří jednou za desetiletí. (07.08.2010)