Krvavá neděle

Paul Greengrass je mistr realistických filmů. Každý jeho snímek působí lehce dokumentárně jako by jste se dívali na záběry točené člověkem, který tam byl. Je to úžasný režisér. Krvavá neděle vyprávějící o jednom pochodu městem, který britští vojáci naprosto nezvládli a zabili několik lidí. V ten okamžik se z městečka Derry stala válečná zóna. Střelba, výbuchy, křik, krev... To vše ukazuje Greengrass s klidem a nechává ať jen vy rozhodnete a uděláte si na to vlastní názor. On nehodnotí ani neodsuzuje. Pouze ukazuje jak to pravděpodobně bylo a snaží se o naprosto objektivnost. (18.02.2007)

I can't believe the news today. Oh, I can't close my eyes and make it go away. How long...how long must we sing this song? How long, how long... 'Cause tonight we can be as one tonight... Kdo o Krvavé neděli říká, že je jednostranně podaná, ten nemá oči. Protestující jsou příliš odhodlaní a několikrát spolu mluví o tom, že by měli zaútočit a to ještě předtím než k osudovému zlomu dojde. A naopak vojáci jsou pod tlakem, ale to nic nemění na tom, jak neskutečně zbaběle a šíleně se zachovají vzápětí. Až zase někdy uslyším ve filmu frázi typu "Lidstvo si možná nezaslouží přežít", vyvstane mi v mysli výjev, kdy je stříleno do zad křičícím a bezbranným lidem. Je možné, že desítky let po druhé světové válce se může stát tohle? A že další desítky let po Krvavé neděli je tohle téma v nejrůznějších obměnách pořád tak bolestivě aktuální? And the battle's just begun. There's many lost, but tell me who has won.... (14.09.2007)

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Bloody Sunday je zvláštní snímek, ovšem při pohledu na jméno režiséra už člověk ví, která bije. V mnohém to připomíná jeho "Let číslo 93" (nebo naopak?). Divák má pocit, že se spíš než na film, dívá na autentické dobové záběry, což může někoho štvát ("sakra, připomíná mi to ty hrané scénky v dokumentech od BBC"), někoho zas pro změnu nadmíru bavit. Tak jako tak, Bloody Sunday je silný film, který tuto západnímu světu velmi známou událost předkládá bez sentimentu i bez moralizování. Někomu může scházet silnější dějová (rozuměj filmová) linka, no co může být však silnějšího, než události samotné, které se v onu neslavnou neděli 30.1.1972 staly...? Závěr snímku však pomyslel i na toto a závěrečná řeč Jamese Nesbitta v roli Ivana Coopera (mimochodem nejvýraznější postava filmu) nenechá chladným asi nikoho- "Chtěl bych říct britské vládě- Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci budou mladí muži vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři." (01.08.2011)

Neskutečně intenzívní. Greengrass ve středu dění zprostředkovává krvavý odraz reality. Sychravé Derry, dynamická kamera, přesný James Nesbitt (klaďák který nesklouzne do klišé je dnes k pohledání) a realistická akce. Zvláštní styl střihu jde proti modernímu přístupu, ale ty zatmívačky fungují ukázkově. Politická hra do karet IRA. - Poslouchejte, nemůžete je tady nechat ležet jako kusy masa! - Není tu místo ! (09.08.2015)