Krvavá neděle

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Poctivá rekonstrukce jednoho velmi černého dnu v lidské historii a to nejen pro Britské ostrovy. Paul Greengrass mě nikdy nezklamal a ačkoli patří Krvavá neděle mezi jeho větší prvotiny, patří rozhodně mezi ty nejlepší. Monumentální davové scény, dokumentární kamera (celková autenticita je tak vysoká, že to místy opravdu vypadá jak dokument), kterou kazí divné a občas trochu násilné stmívačky. Film dokáže s divákem zacloumat, ale patosu je minimum. Koncert je to i po herecké stránce, parádní výkony podávají i zdánlivě nedůležití komparzisté a prostě bylo vidět, že do natáčení šli s plným nasazením. (18.07.2015)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

Ani vlastne neviem čo mám k tomu napísať. Áno, námet bol silný, ale to podanie divákovi teda totálne katastrofické. Len zhluk chaotického obrazu, ktorý sa snažil tváriť civilne, predovšetkým kvôli absencii hudby - väčšinou zvuk vychádzajúci zo splašeného pobehovania postáv a pozostávajúci z výkrikov a revu niekde v pozadí. Kde, to veruže neviem. Najprv zdĺhavé prípravy na nejaký vraj mierový pochod, štartovanie vojakov ako keby išli dobiť Moskvu, pár výstrelov, obviňovanie, krik, plač, tlačovka.... Veľmi nesúrodá a nepútavá koláž obrázkov, preto tým pádom to jediné čoho sa tým dosiahlo bola všeobecná nezáživnosť a hrozitánska nuda. Myslím, že dvojhodinové pozeranie sa na krútiaci bubon práčky by bolo prínosnejšie. Na záver s titulkami však išla celkom obstojná pesnička. Veľmi slabý podpriemer. 30/100 (06.05.2019)

„TAKŽE VZKAZUJEME BRITSKÉ VLÁDĚ TOTO: BUDEME TUTO NEDĚLI POKOJNĚ POCHODOVAT A POCHODOVAT A ZASE POCHODOVAT, DOKUD V TÉTO OBLASTI NESKONČÍ UNIONISTICKÉ PŘEDPISY A NEBUDE PŘIJAT NOVÝ SYSTÉM, ZALOŽENÝ NA OBČANSKÝCH PRÁVECH PRO VŠECHNY ...“ /// Filmový dokument. Krátký střihy i u líbačky, filtr takovej, že se ocitám v roce 1972. Dlouho celkem nuda. Studujeme nálady lidí, politiků, vojáků…rozkazy, úvahy, plány… prostě napříč oběma „tábory“. Pak se dav pohne a máme to tady zase – možná doslovně, co, kde, kdo řekl, co se stalo, proč se to stalo. Už je to ale trochu zajímavější, protože dav je … prostě dav. Armáda reaguje a máme tady pouliční, jednostrannou válku. Proti „rowdies“ zasáhnou výsádkáři s ostrejma – dobrý maso! Nejen díky střelbě, ale i kvůli myšlenkovejm pochodům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Nechápu, proč IRA… (kdo je IRA? – aha, no tak se podívej…). 3.) Thx za titule „Wulfgar z Planiny“ a „n.marek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.03.2020)