Kto mi to klope na dvere?

Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... (12.11.2005)

Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) (18.05.2005)

Drama z prostředí nevlídného města plného nevlídných lidí, v čele s Keitelovým J.D., nacházející se na půli cesty mezi neúspěšnou romancí a "krutě pravdivým" příběhem, s jasně viditelnými Scorseseho trademarky( nutnost morální podloženosti chování postav, začáteční nevysvětlený střet chilugánů (Špinavé ulice), kontrast mezi beznadějí a vysvobozením( Taxikář), v tomhle případě náboženským) . Kamera (i) statická v detailech, ale pohyblivá v celcích + (ii) zaostřující na zdánlivě bezvýznamné prvky obrazu spolu s místy chybějící, místy vyzvednutou funkcí hudebního doprovodu( fantaskní -This is the end- postelová scéna vyvstávající uprostřed filmu jako nezodpovězená otázka a jedna z vrcholných flashbackových scén filmu) nechává diváka samotného na pochybách, co je a co není pro výsledný film důležité a nutí ho tak prožít každou scénu jednotlivě spolu s herci. (21.06.2009)

Scorseseho debut s Harveyem Keitelem v hlavní roli, nutno dodat, že Keitelův hlavní hrdina je ještě větší kretén než De Niro ve Špinavých ulicích! Upachtěnej mladej smrad co se svejma italskejma kámošema rádobymafiánsky podvodničí (což ale není nikdy ukázáno, partičku mladíků vídáme pouze při slezinách v "jejich" baru nebo při jiných podobných "akcích") a především zevluje! A ač se občas snaží chovat jako dospělý slušný chlap, nakonec v něm vždy zvítězí ten nafoukanej drzej fracek, díky kterému ztratí jedinou osobu, která ho opravdu milovala! Scorsese se už ve svém debutu nezapře. Prostředí, chování postav, používaná muzika i celkové vyznění jasně usvědčí jeho rukopis, nicméně při svém debutu občas zabrousil do kapku experimentálnějších, intelektuálnějších vod! Jenže rozdíl mezi ním a jinými "intoušovkými" tvůrci je jednoznačný - Glauber Rocha nám ve filmu Diaz a Pastýř předvede scénu, ve které nám ukáže chlapa, kterej se válí v blátě, vyplazuje jazyk a do toho zní pořád dokola řehtání koní! Kdežto Scorsese nám předloží scénu, kde se Harvey Keitel válí v posteli s hromadou nahatých ženských, vyplazuje jazyk a do toho zní Doors! Už je vám to jasné? (11.10.2008)

Koukám, že Scorsese to uměl i jako režisérský zajíček..:-) Ačkoli je to poměrně jednoduchý příběh, je velmi dobře zpracovaný, nabytý elektrizující atmosférou šedesátek. Vztah katolickou výchovou zakomplexovaného hejska a citlivé vzdělané dívky přibližuje a bez moralistních tendencí zobrazuje pokrytecké předsudky hlavního hrdiny, že existují jen dva druhy žen - panny, jenž jsou předurčeny býti dobrými manželkami, a štětky, které mají sloužit pro povyraražení pánů (a manželů...). Siláckost maskulinní části populace a jejich vzorce myšlení jsou myslím hezoučky zobrazeny v lechtivějších scénách, podmalovaných mj. vynikající The End od Doors... Mimochodem - francouzská nová vlna má v tomto filmu více než zřetelné stopy... (04.04.2007)